Článek
Už jste se vyrovnala s nečekaným ziskem zlata?
Ještě mi to pořádně nedošlo, vše se mi rozleží asi až pozdě večer na pokoji. Bezprostředne v cíli mě objal trenér Vlastík Jakeš, dlouze jsme se podívali do očí a asi ani jeden z nás nevěřil, že jsem mistryně světa. Můj další pohled hned směřoval k výsledkové tabuli a byla jsem tam na prvním řádku. To mi přišlo neuvěřitelné. Pak jsem hned celá šťastná volala domů našim a pobrečeli jsme si do telefonu..
Den před závodem jste ale kvůli nachlazení vynechala i trénink a raději ležela v posteli. Co rozhodlo, že jste nakonec nastoupila?
Ráno jsme byla už bez teplot, i když mě stále škrábalo v krku. Žádné prášky jsem ale raději nebrala. Šéftrenér Pavel Levora mi však sehnal na místní tržnici česnek, tak jsem ho jedla rovnou. Přírodní medicína mi pomohla.
Jak vám bylo na startu?
Zle, ale já to asi pro úspěch potřebuji. Je to zvláštní zjištění, ale když mi není dobře, dokážu se psychicky uvolnit. Všechna má umístění na stupních vítězů v této sezóně se zrodila z nedobrého stavu a bídného pocitu. Tady mě všichni přesvědčovali, že patnáctka je spíš střelecký závod a prvenství s nulou jim dalo za pravdu. Taktika hlavně neminout terč se bohatě vyplatila.
Napadlo vás alespoň ve snu, že byste mohla být světovou šampiónkou?
Tady po závodě na 7,5 km jsem na stupních vítězů koukala, jak se zlatá medaile Becaertové leskne a trochu jsem záviděla. Ale, že bych hned další závod vyhrála? To mě opravdu na mysl vůbec nepřišlo. Ani při dobrém vývoji závodu nebylo nic jisté. Věděl jsem, že Zubrilovová hodně zrychlila v závěru, ale dostala jsem i zprávu o jejím pádu těsně před cílem. Takový je sport, měla bych jí vlastně poděkovat.
Užila jste si tedy nyní pocit vítězky?
Byl to hrozný frmol, musela jsem na tiskovku i na dopink. V buňce servismanů pak bouchlo šampaňské. Dlouho se ke mně ale nemohl dostat ani manžel Tomáš, který musel na oficiální trénink před zítřejším závodem, a tak jsem pusu dostala až později. Byla sladká. Medaili mi také dali teprve při večerním ceremoniálu na náměstí v centru města, kde zahráli českou hymnu, a to mě fakt dojalo.V duchu jsem děkovala všem, co mě pomohli: trenérovi, manželovi, doktorům i mnoha dalším lidem.
