Článek
Americký trenér Nick Bollettieri během návštěvy tenisového klubu LTC Zbraslav.
Uznávaný trenér Nick Bollettieri navštívil Prahu.
Nick Bollettieri dává rady mladým talentům.
Tenisový trenér Nick Bollettieri.
Jak se vaše návštěva Prahy vůbec upekla?
Přijel jsem na pozvání Nadi Kalinovské Vanišové (majitelka LTC Zbraslav). Dobře se známe, protože její dva synové studovali na mojí akademii. Přijel jsem, abych pomohl s programem tréninku malých dětí. Tedy nikoliv s šampióny a vrcholovými hráči, ale s malými dětmi. Nezajímám se o top hráče, ale spíš o děti od 6 do 11 let. Pomoct chci také trenérům.
Copak, práce s velkými šampióny už vás nebaví?
Víte, já už jsem vychoval deset světových jedniček. Teď je pro mě spíš důležité, aby děti měly pohyb a byly šťastné. Celý svět se teď přejídá, moc pije a nehýbe se. Když se nám tu podaří, aby se děti hýbaly a byly schopné se naučit tenis, aby ho mohly hrát celý život, bude to skvělé.
Je tohle pro vás první návštěva České republiky?
Už jsem tu byl někdy asi před patnácti lety, ale vůbec si to nepamatuji. Myslím, že jsem přijel se svými svěřenci na nějaký turnaj. Já už si ale ani nepamatuji všechny svoje manželky, natož tohle. (Bollettieri je posedmé ženatý).
Tentokrát jste v Praze na Spartě nečekanou návštěvou zaskočil i grandslamovou šampiónku Hanu Mandlíkovou.
No, byla hodně překvapená. Jsme spolu velcí přátelé. Obě její děti byly v mojí akademii, teď už s nimi ale pracuje spíše sama. Je to fantastická dáma, která je stále velmi soutěživá. I její dvojčata jsou vynikající, mají hodně talentu a schopností. Tenis je doslova jejich životem.
Znáte se ale i s řadou jiných českých tenistů. Jaký s nimi máte vztah?
Třeba Radek Štěpánek žije v akademii, toho mám hodně rád. Je to velký džentlmen. Znám se dobře i s Petrem Kordou, ten uznává ale jenom jednu věc – vítězit. Vždy to byl velmi tvrdý bojovník. Nic vám nedal zadarmo, vůbec nic. Znám samozřejmě i Nicole Vaidišovou.
Co říkáte na předčasný konec její kariéry?
Nevím o tom dost, abych mohl správně odpovědět. Měla před sebou velkou budoucnost, zářila už ve velmi mladém věku. Líbil se mi její agresivní styl hry. Klidně by se ještě mohla do profi tenisu vrátit, ale to je samozřejmě jen na ní. Pořád je velmi mladá, dnes není výjimkou, když ženy hrají nejlepší tenis v osmadvaceti nebo i dvaatřiceti letech.
Z českého pohledu Vaidišovou rychle zastoupila Petra Kvitová, která byla blízko pozici světové jedničky, jenže teď se trochu hledá. Co říkáte na její vývoj?
Někdy vypadá neuvěřitelně a jindy přesně naopak. Potřebuje nejspíš pomoc více uvnitř (ukazuje na hlavu). Nepotřebuje moc vylepšovat údery, ale spíš to, jak si postavit taktiku a být trpělivá a vyrovnaná.
Vyrovnanější výkony už podává naopak Tomáš Berdych. Má na to prosadit se ještě výš a třeba vyhrát grandslamový titul?
Berdycha jsem měl vždy rád. Byl to trochu blázen, ale teď se usazuje. Zdá se mi teď o dost lepší, je více soustředěný, má skvělé podání a forhend. Teď je větším hráčem, protože dokáže kontrolovat své emoce. Jestli vyhraje Grand Slam, to záleží spíš na Nadalovi s Djokovičem a Federererm (smích). Aby se mu to povedlo, musí porazit minimálně dva z nich. Pak je tu ale zástup dalších, které musí vyřadit. V sedmdesátých a osmdesátých letech měli top hráči dvě až tři lehká kola, to už dnes vůbec neplatí.
Na kterém z turnajů velké čtyřky vidíte jeho triumf jako nejpravděpodobnější? Zatím byl nejblíže ve Wimbledonu?
No antuka asi nebude pro něj to pravé. Myslím si, že by mohl uspět na rychlém povrchu, kde míček po podání má co nejrychlejší odskok. Ani na Wimbledon to moc nevidím. Druhý týden je tam už tráva špatná a není tak rychlá jak bývala. Spíš bych ho favorizoval na US Open.
Velkým příslibem českého tenisu je nejlepší teenager světa na žebříčku ATP Jiří Veselý. Pomalu se probíjí do první stovky. Čím to, že dříve získávali teenageři typu Nadala či Beckera grandslamové tituly a nyní je nejlepší z náctiletých mimo první stovku?
Veselý se musí dál rozvíjet. Becker a jemu podobní byli už coby teenageři velcí šampióni. Dnes se ale hráči naplno prosazují až tak mezi 22 či 24 lety. Hráči jsou vyšší, silnější, je mnohem těžší se dostat výš. Nesmíte mít vůbec žádnou slabinu. Rozdíl je hlavně ve fyzickém a mentálním vývoji. Podívejte se na Borise. Vyhrát Wimbledon v sedmnácti letech, to by dneska byla šílená věc.
Vraťme se ale k vám osobně. Na 81 let jste v neuvěřitelné kondici, jak to děláte?
Pracuji na tom, neustále. Když začnete mluvit o svém věku, začínáte stárnout. Musíte se ale o své tělo starat, správně jíst, cvičit a užívat si každý den. Já jsem třeba teď adoptoval dva nové syny z Etiopie. Na oslavu svých osmdesátých narozenin jsem vyskočil s padákem z letadla. Byl jsem taky v Iráku i Afghánistánu, kde jsem navštívil vojáky. Bylo to velmi zajímavé, ale velmi nebezpečné.
Prý stále vstáváte každý den v 6 hodin ráno?
To není pravda. Vstávám už ve tři čtvrtě na pět. Už jsem na to tak zvyklý. Všechno jsem získal velkou dřinou, která vyžadovala neustálé opakování. Sepisuji o tom svůj životní příběh, bude to kniha o Italovi, který vyrůstal mezi černochy a s minimálními znalostmi o tenisu se nakonec dostal tam, kde jsem nyní.
