Článek
"Když jsem se podíval na trofej a mé jméno tam nebylo, tak jsem si v ten okamžik pro sebe říkal: Co se děje?" citoval Murrayho server britského deníku The Sun.
Po třech hodinách a šesti minutách nedělní bitvy proměňuje rodák z Glasgow čtvrtý mečbol a ukončuje sedmasedmdesátileté britské čekání na vítěze dvouhry slavného Wimbledonu. Po výtečném výkonu si jde pro vysněnou trofej, kterou radostně políbí. Při podrobnějším zkoumání však zjišťuje, že jeho jméno na poháru není...
"Držet tuto unikátní a historickou trofej na kurtu byl neuvěřitelný pocit. Ale když jsem se díval dolů na jména posledních vítězů, své jsem tam nemohl najít," přiznal s podivem Murray.
Vysvětlení však bylo jednoduché. Štítky se jmény vítězů již zaplnily celý pohár a pro další nebylo žádné místo. All England Club proto nechává od roku 2009 vyrýt jména šampiónů na podstavec se stříbrnými pruhy. Na replice poháru, kterou má Murray doma, však jeho jméno nechybí. "Mohu potvrdit, že tam je," dodal spokojeně šestadvacetiletý tenista.
