Článek
„Nepřekvapilo mě, že Federer prohrál s Tsongou na Roland Garros. Ale způsob, jakým se to stalo," komentovala čtvrtfinálový výsledek 0:3 z červnové Paříže americká tenisová legenda John McEnroe.
Po Federerově loňském triumfu ve Wimbledonu se přitom spekulovalo, zda to majitel sedmnácti grandslamových titulů je schopen dotáhnout až ke dvacítce. „Ani bych se nedivil," myslel si i český vítěz z All England Clubu Jan Kodeš. Za dvanáct měsíců se však na Federerově milovaném turnaji začalo mluvit o definitivním konci jeho fantastické éry.
Porážku s hráčem mimo první stovku zažil před dlouhými osmi lety. Až do Wimbledonu, kde si čárku na jeho úkor udělal Ukrajinec Stachovskij. „Hlavně nepanikařit. Budu tvrdě trénovat a vrátím se silnější," prohlásil Federer.
Potíže se zády
Otázkou je, jaká motivace by ho měla ještě pohánět. Kromě Davis Cupu vyhrál, co se dalo. Trávit v jednatřiceti letech na kurtu denně šest hodin, když máte doma dvě čtyřleté dcery, asi také není nic příjemného.
O Švýcarově technicky „čistém stylu" se vždy mluvilo jako o přímém protikladu Nadalovy fyzicky extrémně náročné hry. Jenže i Federera v poslední době dohání zdraví. „Zlobí mě záda," vysvětloval porážku s argentinským antukářem Delbonisem a těšil se na ozdravnou proceduru před švýcarskými fanoušky ve Gstaadu. Ale co se nestalo. Do třetice výbuch s „bezejmenným" sokem – Němcem Brandsem.
K Federerově antiformě přispívají i experimenty s raketou s větší hlavou. Ve sportu, kde milimetrové odchylky způsobují velké proměny v úderech, je každá změna znát. „Potřebuju víc tréninku, abych se rozhodl, zda budu s novou raketou hrát i US Open."
Federerovo dilema tedy zní: s novou raketou zkusit prohánět ty nejlepší, anebo se vrátit ke staré a nekazit si jméno v duelech s outsidery. Třetí možnost si jeho fanoušci zatím nepřipouštějí. Totiž tu, že by jejich miláček odložil tenisové nádobíčko nadobro.
