Článek
Atmosféru Fed cupu už zažila.Před rokem proti Itálii do hry nezasáhla. "Určitě budu mít větší odpovědnost, než když jsem byla pátá hráčka. Mírnou nervozitu převažuje fakt, že po dlouhé době budu hrát doma."
Většinu roku tráví na Floridě ve světoznámé Bollettieriho akademii. Je pro ni svátek, když se dostane do Česka. Pobyt při Fed cupu využila k absolvování zkoušek z ekonomiky a češtiny na obchodní akademii na Vinohradech, kde studuje podle individuálního plánu. Učitelé ocenili její výkon jedničkou, respektive dvojkou.
"Učím se po turnajích po světě. Vždy se k tomu dostanu po večerech. Člověku se moc nechce. Je po zápasech unavený, šel by si spíše lehnout, ale nezbývá, než se k tomu dokopat," krčí smířlivě rameny.
Třikrát nebo čtyřikrát do roka pak v Praze skládá zkoušky.
Stejně parádně jako zvládá školu se jí vede na kurtu
Stejně parádně jako zvládá školu se jí vede na kurtu. Přestože do velkého tenisu vstoupila teprve v minulém roce, hned si připsala triumfy na turnajích ve Vancouveru a v Taškentu. Teď je nejvýše postavenou českou hráčkou. Sezónu přitom začínala jako sedmasedmdesátá.
"Jsem spokojená, že jsem neměla žádné výkyvy a vždy jsem udělala alespoň pár kol. Ještě to ale není tak vysoko, abych nad tím jásala," usměje se. V minulém týdnu poprvé porazila hráčku elitní desítky, Rusku Myskinovou. "Svým způsobem to bylo nové vítězství. Teprve časem se ale ukáže, jestli to byl průlom," přemítala mezi tréninky před bitvou s Japonskem.
Má jasný cíl. "Jednou bych chtěla být první na světě," říká.
Co jí k tomu chybí? "Nehrála jsem se všemi hráčkami z desítky nebo dvacítky. Pár už jsem jich porazila, a tak šanci určitě mám, ale tyhle holky jsou zkušenější, hrají delší dobu."
Nicole stojí pevně nohama na zemi
Přestože už nyní by se mohla opájet pocitem štěstí, stojí pevně nohama na zemi. "Kdo mě zná, tak ví, že posun o pár míst v žebříku není můj cíl," zavrtí hlavou dlouhonohá blondýnka. Nechce se nechat ukolébat faktem, že je výše než sestry Williamsovy ve stejném věku. "Prostě jsem to prorazila rychleji než ony tenkrát. Ale nic to neznamená. Musíte zapomenout, trénovat a hrát. Ještě pořád jsem na začátku. Mám za sebou rok, jsem ve fázi vývoje. Ještě nějakou dobu to bude o sbírání zkušeností."
Jistou její nevýhodou je, že coby šestnáctiletá nemůže hrát podle libosti. Limit stanovuje osm turnajů a čtyři grandslamové. "Musím se měřit s nejlepšími, takže se budu snažit hrát tam, kde jsou hráčky z první dvacítky, abych měla zaručené kvalitní zápasy," vysvětluje Vaidišová.
Na své vystoupení do Prahy dorazila v doprovodu otce a matky, mladší bratry Olivera a Tobyho nechala za oceánem. "Zůstali pod dohledem babičky a dědy," vysvětlila. Kromě školy se vyrazila podívat do obchodů, ale nic speciálního nehledala. Ani k dnešním narozeninám. "Kdyby to šlo, tak bych si nakoupila naše rohlíky, hodně rohlíků. Odvezla bych si je do Ameriky. Tam je nemají," vyzradila netradiční přání česká tenisová hvězdička.
