Štěpánkovy daviscupové zážitky: V Paraguayi jsem nevycházel, v Moskvě mi vyhrožovali

Hodně brzy. Když mi bylo šest let, tak jsme jeli s tátou za strejdou a první cesta vedla na kurty. U Eiffelovky jsem si koupil střílejícího motýla, kterého tam údajně prodávají dodnes. Na Roland Garros ani nebyla síť, nebyl tady vůbec nikdo a strejda zařídil, že nás na ten kurt pustili, abych se mohl podívat. Já si to nepamatuju, ale táta říkal, že jsem tam střílel celou dobu toho motýla. Když jsme odcházeli, tak jsem se prý otočil a řekl: já se vrátím.

Jen čtyřhru. Většinou jsem při grandslamu hrával na Suzanně (kurt Suzanne Lenglenové).

Co se týče exotických zájezdů, tak bylo výborné Japonsko, Argentina zase měla neuvěřitelnou atmosféru. Lidé neustále zpívali a poprvé jsem cítil, že atmosféra dělá člověka menšího a začíná to na mě padat. Ale i Kazachstán byla zajímavá země.

V Paraguayi jsme raději moc nevycházeli, jen hotel - kurty, hotel - kurty a do města jsme se nedostali. Zajímavá ale byla i Moskva. Tam jsem měl zážitek, že při rozběhání před nedělním zápasem se Safinem mě zastavil nějaký člověk a řekl, ať si dám bacha. Prý jestli vyhraju, že si mě najde... Přišel jsem do šatny a byl z toho trošku rozhozený. Ale bohužel Berďa si proti Davyděnkovi poranil kotník a už mě ten dotyčný nemusel hledat.

Jestli myslíte u hráčů Francie, tak doufám, že ten budeme mít hlavně na dvorci. Museli jsme si ho vydobýt, ušli jsme dlouhou cestu, ale nejsme tady kvůli tomu, jestli z nás mají, či nemají Francouzi respekt. Přijeli jsme sem nějakým způsobem urvat ty tři body, i když víme, že proti sobě máme jednoho z nejtěžších soupeřů.