Článek
Na co jste myslela, když byl stav 1:4 ve třetím setu?
Byla jsem úplně prázdná, měla jsem i křeče, což u mě nebývá zvykem, ale dostala jsem na ně magnezium a někde jsem ještě vyštrachala poslední zbytky energie.
Nevybavila jste si třeba finále 2011 v Rusku, kdy jste v zápase s Kuzněcovovou prohrávala ve třetí sadě 0:3, a přesto vyhrála?
Určitě. Byl to podobný zápas jako v Moskvě. Angie hrála skvěle, ale pořád měla jen jeden brejk. Věděla jsem, že nějaká šance přijde, jen jsem si říkala, aby nepřišla moc pozdě.
Kerberová říkala, že v tom vyhecovaném závěru vám asi pomohly zkušenosti. Je to tak?
To se nejde naučit, to musíte nabrat. My už hrály s holkama třetí finále a znaly jsme ten tlak.
Sáhla jste si někdy tak hluboko do rezervoáru sil?
Celý ten zápas byl nadoraz. Emocionálně i energeticky. Ve třetím setu jsem se vrátila do hry, ani jsem nevěděla jak. Cítila jsme se těžce, ale byl to poslední zápas, tak jsem nemusela žádné síly schovávat. Tušila jsem, že ten bod potřebujeme urvat. Nikdo neví, jak by pak hrála Lucka. Na Angie bylo taky znát, že je uvolněná a chce předvést to nejlepší. No, jsem na sebe pyšná.
Zahrála jste fantastické míče, ale dělala jste i dost chyb. Jak vám bylo u mečbolů?
Já si to ani nepamatuju. Měla jsem 40:15, pak jsem snad dala dvojchybu, zkazila jednoduchý míč...
Nervozita byla hodně vidět i na Martině Navrátilové, která vás vytrvale povzbuzovala z hlediště.
Martina mi pak v šatně říkala, že jsem ve třetím setu vypadala, jako když brečím. Ale taky byla šťastná, že tu byla s námi. Volal nám i pan prezident a gratuloval.
Máte ještě síly na oslavy?
Klidně bych se plazila po čtyřech, abych ty body získala. Před dvěma lety jsem moc neslavila, jelikož jsem brala antibiotika, ale teď si to s holkama užiju.
