Článek
Jak jste kapitánovo rozhodnutí přijala?
Cítím se docela dobře. Mám za sebou slušné zápasy. Tak to snad půjde.
Před patnácti tisícovkami diváků jste ještě nehrála. Mohlo by to na vás dolehnout?
Nevím, ale doufám, že psychicky to zvládnu a nějak se s tím poperu.
Se Šarapovovou jste se dosud neutkaly, vybavíte si aspoň, kdy jste se poprvé potkaly?
To už nevím. Není moc šancí se s ní potkat, já o to ani nestojím. Ona se separuje ode všech. Určitě to proti ní taky bude těžké. Má neskutečné zápasy, ale někdy jí to úplně nejde. Záleží, v jaké je formě.
Teď když jste ve špičce, pozdravíte se třeba?
Ne, ne. My jsme se nikdy neviděly tak, že bych jí mohla pozdravit. Vždycky projde jak duch.
Myslíte, že to je jen póza?
Ona toho má hodně a prostě si nepouští lidí k tělu. V tenise jí pomáhá, že má respekt. Vypadá pořád naštvaně. Ale já slyšela, že v osobním životě taková není.
Nemůže vás právě respekt na kurtu svazovat?
Jasně, je to Šarapovová. Ale myslím, že respekt na kurt nepatří.
Jak ukázal Turnaj mistryň, ruská jednička trochu svou hru proměnila.
Stopbalu jsem si všimla taky. Ale ona zase není hráčka, že by mohla něco extra vymýšlet. Maximálně jde víckrát na síť.
Dost se mluvilo o tom, že nebydlí v hotelu s ruským týmem. Jak to vidíte?
Slyšela jsem, ale nehraje to roli. Ona dokáže přijít a vyhrát dva těžké zápasy, nemá to vliv. Pro nás je ale týmová pohoda důležitá, Jsme doma, máme za sebou diváky.
Loni jste byla při finále s Německem pátou nehrající členkou družstva. V sobotu si střihnete ostrou dvouhru. Uvědomila jste si, jakou cestu jste za ten rok urazila?
Jo, docela jo. Každopádně je to lepší být členkou týmu. (směje se)
