Hlavní obsah

Kouče zatím nemám a trénuju se sama, řekla Kvitová. S Navrátilovou spolupracovat nebude

Praha

V letištní hale seděla mezi fedcupovým kapitánem Petrem Pálou a svým přítelem hokejistou Radkem Meidlem. Pro Petru Kvitovou začal nový rok neslavně. Po výbuchu na Australian Open následoval i rozchod s koučem Davidem Kotyzou. Týmová soutěž má ale na nejlepší českou tenistku vždycky blahodárný vliv. Projeví se to o víkendu v zápase 1. kola v Rumunsku?

Foto: Aaron Favila, ČTK/AP

Petra Kvitová ve 2. kole Australian Open.

Článek

Už jste se zotavila po tom všem, co vás potkalo v Melbourne?Cítím se dobře, jsem zdravá, což je nejdůležitější. Trénovala jsem jak kondici, tak tenis. Myslím, že fedcupový týden bude jako vždycky vynikající. Bude to těžké utkání, ale věřím, že máme sílu Rumunky zdolat.

S kým jste tedy trénovala?V klubu se sparingama. Řídila jsem se sama, nemám ještě trenéra.

Nastal v této otázce nějaký progres?Není žádný, nikoho nemám.

Je to těžké, když se vás na otázky spojené s koučem, pořád někdo vyptává?Tohle jde mimo mě a cítím se dobře. Novinám se tak trošku směju, vůbec mě to nezasáhlo.

Neplánujete třeba chvíli zůstat bez trenéra?Je to taky varianta, nevylučuju ji.

Dala jste si termín, do kdy byste chtěla mít vybráno?Ne. Až to bude, tak to bude.

Spekulovalo se o Martině Navrátilové...Není to jedna z variant.

Takže spíš český trenér?Raději bych českého trenéra, ale pokud to nedopadne, potom bych hledala v zahraničí.

Snažíte si nového kouče najít sama, nebo vám v tom někdo pomáhá?Hledám sama, ale manažer mi dává tipy. Když někdo někoho má, tak napíše.

Jak bylo těžké se po sedmi letech spolupráce rozloučit s Davidem Kotyzou?Nebylo to lehké - jak rozhodnutí, tak ten rozhovor. David byl v klidu. Zažili jsme toho spolu hodně v dobrém i ve zlém. Známe se dobře, nemáme důvod házet na toho druhého nějakou špínu. Z toho pohledu byl rozchod hodně férový, řekla jsem, co jsem cítila. A skončilo to.

U jiných hráček se trenéři  střídali, vy jste ale fungovali pohromadě sedm let...Sedli jsme si určitě lidsky, jinak bychom spolu nevydrželi tak dlouho. Vzal mě, když mi bylo devatenáct a začínala jsem na profiokruhu. Myslím, že mě lidsky poznal, proto nám to fungovalo. Je to dobrý trenér, takže to všechno odhadl i tenisově, proto to vydrželo tak dlouho a proto jsme měli úspěchy.

Zrálo ve vás to rozhodnutí?V Melbourne to ve mně dozrálo a došlo mi to všechno. To byl poslední impuls.

Také se mluví o tom, zda jste ještě hladová po úspěších? Máte motivaci?Motivaci cítím určitě, věděla jsem, že potřebuju nějaký nový impuls, abych se posunula dál a cítila jsem, že musím něco změnit. Končit nechci, proto jsem udělala tenhle krok.

Může vám být v něčem inspirací třeba Djokovič, který žije spokojený partnerský život a zároveň vítězí?Akorát, že on má dítě. To u mě nehrozí. (směje se) Nevím, jak bych to zvládala. Ale spokojená jsem, to je důležitá součást našeho kolotoče.

Můžete ještě říct, jak široký je okruh trenérů, z nějž vybíráte?Jméno vám neřeknu, protože žádné nevím, nebudu ani lhát. Ale abych řekla pravdu, tak ta základna široká není. Někdo, kdo by mi vyhovoval jak lidsky, tak tenisově, takových moc není. Jsem trochu atypická, protože jsem hodně citlivá a vnímám toho člověka i povahou, výběr se zužuje.

Preferujete trenéra, nebo připadá do úvahy i trenérka?Chtěla bych muže.

Reklama

Související témata: