Článek
Co jste prožíval, než jste v březnu znovu musel „pod kudlu"?
Chtěl jsem hrát s Kyrgiosem debl v Miami, ale udělali mi rentgen, kde bylo vidět, že mám ulomenou ploténku, která tlačila na nerv v noze. Skoro jsem nemohl chodit, na letišti mě převáželi na vozíčku, úleva po operaci byla neuvěřitelná.
Pár rehabilitací jste už v minulosti absolvoval, chtělo se vám do ní zase?
Operace je padesátiprocentní úspěch, ale záleží na tom, co člověk dělá potom. Jsem už naučený, po třech týdnech jsem začal pomalu chodit. Neměl jsem bolesti, ale musel jsem dodržovat stanovený režim.
Teď už jedete v tréninku naplno?
V pondělí jsem dostal zelenou. Uvidíme, co na to tělo, začínám dvakrát denně trénovat.
Počítáte si comebacky po zdravotních přestávkách?
Je to můj pátý návrat a druhá operace, dělali mi krk a teď záda, obě stejný doktor na Homolce. Měl jsem i stejný tým sestřiček jako před třemi lety a ty mi říkaly, že už se jim stýskalo. Ale mně ani ne.
Neměl jste vážně žádné myšlenky na ukončení aktivní kariéry?
Vůbec ne. Na tričku mám napsáno: „Nikdy se nevzdávej." Takže myšlenka je jasná. Hned jak jsem přišel z nemocnice, tak jsem se začal bavit o tom, kdy začít, kdy se rozběhnout, šlapat na kole, kdy chytnout raketu. Pořád jen myšlenky k návratu. Teď jsem měl vlastně tříměsíční dovolenou, nikdy jsem takhle dlouho nestál.
Nenudil jste se?
Prvních šest týdnů jsem viděl tolik seriálů jako nikdy v životě. Převaloval jsem se z levého na pravý bok a na záda. Sledoval jsem i tenis v televizi. Měl jsem čas taky na rodinu.
Jaké si dáváte vyhlídky?
Mám zkušenosti s návraty, vezmu si adekvátní čas a budu se snažit vrátit se v této sezóně, ale nebudu si nalhávat, jestli na US Open, nebo na podzimní halovou sezónu. Podívejte se, jak chytře to udělal Federer, který se po zranění vrátil do Austrálie, kde jsou všichni na stejné startovní čáře.
Když se Novak Djokovič rozešel se svým trenérským týmem, bylo vaše jméno zmiňováno jako jedno z těch, s nimiž by světová dvojka mohla začít spolupracovat...
Mám v plánu těmto hráčům život ještě znepříjemňovat, než abych jim pomáhal. Ještě to není na pořadu dne. Kdybych už neměl ten zápal, tak zamávám a řeknu, že už na to nemám vnitřní sílu. Ale to právě mám. Vím, že vítězství je droga, a já jsem šťastný, jenom když vyhrávám.
