Článek
Překvapuje vás, že dominuje chlapík, kterému bude brzy šestatřicet let?
Ne, protože Federer je jediný, kdo je chytrý. Nekouká na světový žebříček a snaží se připravit na důležité věci. A taky je jediný, který zůstal zdravý. Murray má špatnou kyčel, Djokovič rameno a loket, Čiličovi se udělaly puchýře na noze. Je to o tom udělat si program, aby mu to sedělo a vyhovovalo, aby podával výkony při důležitých zápasech. Řada hráčů neustále kalkuluje se žebříčkem. Chtějí se udržet, hrají se zraněním, a pak se to najednou projeví, že už to dál nejde.
Jako u Murrayho.
Ten kulhal v Madridu a kulhal v Římě. Takových hráčů i hráček je ale řada. Všichni jsou zavázaní, ovázaní, převázaní. Ani se neví, jestli je to vážné, nebo ne. Každopádně je jich hodně.
Když ale pětatřicetiletý Federer vyhraje grandslam bez ztráty setu, je to skoro nadlidské.
No, to tak někdy vyjde. Když v roce 1996 vyhrál Wimbledon Richard Krajicek, ztratil jen jeden set.
Federerovi jste po zisku devatenáctého grandslamu také osobně gratuloval a všichni kolem se smáli. Co jste šampiónovi vykládal?
To bylo v královském salónku. Říkal jsem mu: Rogere, tvůj bekhend se zlepšil...
Tomáš Berdych potrápil Federera nejvíc, není vám ho až trochu líto, že se mu stále nedaří uskutečnit grandslamový průlom?
Je to škoda, ale on prostě v důležitých momentech nevybírá ty správné varianty. Pak ho dva tři balóny stojí zápas. To bohužel dělá pravidelně. Berdych se hodně zlepšil, celoročně má vysoký průměr, ale s těmi špičkovými hráči, když udělá jednu dvě chyby, nebo propásne správný moment v tie-breacích, tak ho to stojí zápas.
Pět nejlepších tenistů světa jsou třicátníci, vidíte za nimi hráče, kteří je mohou nahradit?
Jak jsem říkal, třicetiletí jsou chytří a ti mladí jsou hloupí. Těm to bude trvat, než dozrají. V první padesátce světového žebříčku máte jen deset hráčů pod pětadvacet let. Kluci jako Sock, Thiem, Zverev nebo ten bláznivý Kyrgios jsou nadějní. Před časem se ale říkalo, jaký je úžasný Bulhar Dimitrov, uběhlo pět let a on je pořád stejný. Ono to někdy nejde rychle. Musí dozrát hlavně psychicky a nabrat zkušenosti. Když udělají chyby, tak si je budou pamatovat a příště se jich třeba vyvarují. Ale to platí i u holek.
Před Wimbledonem se málem tipovalo ženské finále Plíšková–Kvitová, zaskočilo vás, že obě vypadly tak záhy?
Petra ani Karolína na to nebyly dobře připravené. Petra Wimbledon dvakrát vyhrála, ale v tom horku bylo znát, že ještě nemá tolik kondice a potřebuje se do toho dostat. Karolína je pořád ještě trošku nevyzrálá. Na té trávě to skáče níž, než by potřebovala. Ale to chce čas, nejde to zlomit okamžitě.
Řada lidí má problém s tím, že Plíšková je první na světě, ale nevyhrála žádný grandslam. Co vy na to?
První místo je zasloužené. Vyhrála za posledních dvanáct měsíců nejvíc turnajů. Z těch holek měla nejvyrovnanější sezónu a počítač ji vyšoupnul na první flek. Je ale pravda, že teď je tam hráček, co můžou vyhrávat grandslamy, víc. Vemte si Ostapenkovou, která nevyhrála nikdy nic pořádného a najednou ovládla French Open. Pár týdnů před tím ji Kristýna Plíšková porazila v Praze na Spartě. Ale je potřeba rozlišovat turnaje, kde jde o víc...
Karolína Plíšková obhajuje v závěru roku dost bodů, má podle vás na to vydržet na postu jedničky delší dobu?
Všichni hráči vědí dobře, kde v minulosti dobře zahráli a kde mají nůž na krku, aby si udrželi postavení. Teď se ukáže, jak zvládá tlak. Když ale máte sedm tisíc bodů a něco vypadne, tak je to jednodušší, než když jste na tisíci a místo finále se poroučíte ve druhém kole.
