Článek
„Nebylo to lehké, ale snažila jsem se zůstat pozitivní, jak jen to šlo. Protože jsem věděla, že jednou budu zase hrát a všechno se zlepší," vzpomínala na smutné období už s úsměvem Stephensová. „Jediné, na co jsem se tehdy těšila, bylo dostat se zpátky na kurty. Vždycky jsem chtěla vyhrát grandslamový turnaj, ale takové sny má každý tenista. Jenže mně se to povedlo," rozzářila se.
Bez váhání připustila, že sama nečekala, že triumf přijde právě doma na US Open. „Asi mi bude trvat týdny, možná i měsíce, než si uvědomím, že jsem to fakt dokázala. Pořád to vypadá jako sen, z kterého se probudím a někdo mi řekne, že se to nestalo. Ale ono to přišlo a je to super. Musím si uvědomit, že teď je ze mě šampiónka," smála se tenistka.
Vážné zranění, kvůli kterému nemohla hrát řadu měsíců, bylo prý opravdovou zkouškou její psychiky. „V tu dobu se mi o titulu z US Open ani nezdálo, ani jsem si nemyslela, že se dostanu do stovky nejlepších tenistek," přiznala upřímně. Vzpomínala na to, jak koukala te tenis doma na gauči, šestnáct týdnů nemohla dělat prakticky nic. „Nemohla jsem chodit, leda o berlích. Nebylo tam nic pozitivního, bylo to šílené," dodala.
K lepší náladě jí pomohla rodina, hlavně maminka. „Celou dobu stála za mnou, bylo stoprocentně mojí největší oporou," svěřila se Stephensová. O tom, že jde její forma nahoru se mohla přesvědčit i před US Open. V Torontu i v Cincinnati byla v semifinále, trium na grandslamovém turnaji všechno překonal. Turnaj vyhrála z pozice nenasazené hráčky.
