Článek
"Úvodní dvě kola však byla z mé strany hodně nervózní a také nejtěžší. Dodala mi však potřebné sebevědomí a na kurtě to bylo znát. Pak už jsem se jen zlepšoval a ve finále s Kanaďanem Polanskym hrál vůbec nejlepší tenis. Pocit po triumfu byl úžasný, stále si připadám jako v sedmém nebi. Mám teď do tenisu ještě větší chuť a proto hned jedu hrát do Ostravy extraligu smíšených družstev," říká 18letý Lojda.
Teď by se chtěl prosadit také v kategorii dospělých. "Už jsem zkusil pár mužských turnajů nižší kategorie, v Chorvatsku jsem byl před měsícem ve finále. Nebude to tedy pro mě skok do neznáma. Na žebříčku ATP jsem teď na rozhraní čtvrté a páté stovky, ale chci se posouvat. Potřebuji hrát s kvalitnějšími soupeři a sbírat zkušenosti," míní obdivovatel Agasiho a Beckera, jenž má zatím sen o postupu do první světové stovky.
"Dál začnu přemýšlet, až se tam protlačím. Vím však, že půjde o dlouhou cestu," tvrdí hráč, jenž s tenisem začínal v šesti letech pod dozorem rodičů v rodných Šlapanicích. "Už v devíti jsem přestoupil do Prostějova, kam jsme se před třemi lety i přestěhovali," vypráví Lojda s tím, že od loňska se připravuje pod vedením Igora Bruknera, někdejšího kouče Vaidišové. "Perfektně si rozumíme a výsledky to i dokazují," pochvaluje si.
