Článek
Už několikrát klepali na bránu elitní devítky, vždy jim těsně unikla. V Portugalsku konečně měli důvod k radosti, o třináct setin před Brazilci uhájili třetí poslední postupovou příčku.
„V součtu s loňským rokem to pro nás byl čtvrtý takhle těsný závod. Asi 300 metrů před cílem jsem myslel, že to máme relativně pod kontrolou, zvládneme i druhé místo, ale jak se začaly hnát lodě ze všech stran, měl jsem záblesky z minulých závodů a doufal, že to zase nebude čtvrté místo," přiznával třicetiletý Dvořák.
Filip Dvořák a Tomáš Janda v úspěšné rozjížďce mistrovství světa.
Ivana Roháčková
Třetí semifinálová příčka odsoudila českou deblkanoi pro finále do deváté dráhy, která bývá při odpoledních povětrnostních podmínkách v Montemor-o-Velho krajně nevýhodná. „Když bude opravdu větrno, každá předjetá loď pro nás bude úspěch,“ má jasno Dvořák, jenž byl se svým dlouholetým parťákem a kamarádem Radoněm v kontaktu i před šampionátem.
Řešili spolu mj. podmínky na kanále v Montemoru, neboť Radoň po exotickém angažmá v Indonésii působí jako kouč portugalských kanoistů. „Jsem rád, že ve finále nepojedeme proti portugalské posádce, takže nám Jarda bude moct zplna hrdla fandit a nebude se ničím rozptylovat,“ usmívá se Dvořák.
Výhled k Tokiu
Po konci aktivní kariéry Radoně začal v minulé sezóně jezdit nejprve s Kryštofem Hájkem. „Jenže jsme neviděli takovou perspektivu, jakou jsem si představoval, Kryštof měl navíc zdravotní problémy,“ vzpomíná Dvořák. A tak se dal dohromady s o čtyři roky mladším Jandou.
„Ušilo se to během minulé sezóny horkou jehlou. Na začátku to bylo rozpačité, ale letos jsme už na mistrovství Evropy měli dobrou formu a tady to potvrdili,“ hřeje Dvořáka. Plány českých deblkanoistů směřují ale především k olympiádě v Tokiu.
„Příští rok bude z hlediska nominace rozhodující. Jsem rád, že zatím máme stoupající tendenci, tak snad to bude pokračovat,“ doufá Dvořák.
