Článek
Čekala jste, že bude tak náročné porážet alespoň jednu loď?
Ze začátku ne. Když jsme jely první závod, tak jsem si uvědomila, že není taková sranda vyladit takhle velkou posádku, vůbec ji dát dohromady. Státy, které se na to specializují, mají zkušenosti, ví, jak vybírat lidi, trénovat, dělat různá technická cvičení, aby byli synchronní a kompaktní… Ale mě to baví, je to strašně zajímavá práce.
V čem?
Je to velká změna. Týmová práce, technické pojetí i synchronizace je úplně o něčem jiném. Musím se ještě hodně učit.
Jak se vám jezdí ve větší posádce? Většinu kariéry jste jezdila sama.
Přijde mi strašně fajn, že holky jsou pozitivní a nadšené do společné práce. I když výsledky nejsou takové, jaké si představujeme, tohle nás nabíjí. Je tam dobrá atmosféra a chuť zlepšovat se.
Také se i v sezóně měnilo složení posádky, hledala se optimální sestava…
V průběhu celé sezóny se měnila hodně. V aktuálním složení spolu jezdíme měsíc. To je na posádku strašně málo. Přijde mi, že se zlepšujeme, ale prostě nám ještě chybí kilometry a zkušenosti.
Je pro vás výsledek v Plovdivu zklamáním?
Myslela jsem si, že bychom na tom mohly být o trošičku lépe. Konkurence je velká a naše výkony nestačí. Před šampionátem jsem pomýšlela na finále B. Ale bohužel…
Je těžké pro olympijskou vítězku si zvykat na takové výsledky?
Je to občas náročné, když byl člověk zvyklý bojovat o A finále a teď je na druhé straně. Ale musíte si stanovit reálné cíle a vědět, co vlastně od toho očekáváte. Řekli jsme si, že bychom v Česku chtěli sestavit posádku, ale nemáme s tím velké zkušenosti, vlastně se učíme, získáváme informace a data a doufám, že to třeba bude další sezónu lepší.
Věříte tomu?
Nebude záležet na mně. Během zimy proběhne testování, na jaře kontrolní závody na skifech a podle výsledků bude šéftrenér skládat posádky. Bude záležet, komu dá prioritu, jestli skifu, dvojskifu, nebo čtyřce. Ale bude chtít vytvořit posádky, které budou mít možnost se kvalifikovat na olympiádu.
Vaše výkonnost vás i po mateřské pauze pasuje do role tahounky současné párové čtyřky.
Ono se to nějak nezapomíná. Byla jsem i překvapená, ale tělo po půlroce od porodu naběhlo na režim a vzpomnělo si. Vím, jak zatáhnout, jak se přizpůsobit, mám zkušenosti…
Přemýšlíte, jak byste si vedla na skifu?
Přemýšlela jsem o tom, ale mohla bych jen odhadovat. Letos jsem se vydala touhle cestou a nemůžu přemýšlet, co kdyby. Rozhodla jsem se pro posádku a snažím se, aby byla co nejlepší.
A pro příští rok?
Záleželo by na kontrolních závodech, jestli bych jezdila na úrovni, na kterou jsem byla zvyklá.
Může vás někdo v Česku porazit?
Možná holky z dvojskifu, ale jinak nás zase není tolik, že by byla nějaká hodně velká konkurence. Máme šikovné juniorky, třeba některá z nich, ale je otázka, jestli by chtěly jezdit na skifu.
Žene vás vpřed vidina olympiády v Tokiu? I kvůli ní dřete?
Asi bych to tak viděla až na jaře po kontrolkách, kdy se rozhodne, co dál… Ale ta dřina by mi za to stála, kdybych byla ve světové špičce.
Už jste se naučila, jak skloubit péči o dceru a veslování?
Už bývá dost časté, že se ženské po mateřské vracejí. Pro mě je to celkem dost náročné. Už jenom z pohledu, že ve veslování potřebujeme natrénovat velké objemy a už nejsem nejmladší. Dává to někdy zabrat. Pak jsou další věci jako organizace, kdo bude hlídat malou, když jsem na tréninku a závodech, a tak dál. Ale u mě je největší problém s odpočinkem, jak malá tolik nespí.
Během mistrovství světa zůstala dcera doma?
Je s babičkou a dědou v Brně, má tam své první prázdniny. Je to zvláštní, samozřejmě si dvakrát denně voláme. Vypadá to, že je spokojená, nic jí nechybí. Jen mně se stýská a těším se domů.
Už vás pozná po hlase?
Asi ne. Je taková zvědavá, mezi tím si hraje se spoustou věcí, nevím, jestli zaregistruje, že telefonuju. Spíš je naštvaná, že se jí babička zrovna v tu chvíli nevěnuje. (úsměv)
