Článek
Obě nosí medaili stále v kabelce. „Zatím jsem ji pro velký zájem okolí nevyndala, ale už mám pro ni vyhlédnuté doma čestné místo u schodů,“ prozrazuje Kumžáková. „Medaili teď chtělo dost lidí vidět, už ji ale dám doma k dalším trofejím. Úspěch na šampionátu se od nás očekával, což bylo trochu svazující, a mě tlak okolí dostává do stresu, ale po druhém místě v cíli přišla úleva a s ní radost, kterou jsme udělali sobě i ostatním, prostě všem,“ přiznává Víchová.
„Pro mne bylo příjemné v Račicích cítit rodinnou podporu, palce mi přímo u vody držely máma i babička. Až mě dojímalo, jak nás fandění lidí žene dopředu,“ líčí Kumžáková, jejímž pradědečkem je olympijský medailista v kanoistice Bóža Karlík. „Obě máme vodácké geny, moje maminka zase reprezentovala ve sjezdu na divoké vodě,“ připomíná Víchová, která zářila v juniorské kategorii už loni v deblkajaku s Marcelou Krausovou. „Udělaly jsme stříbro na Evropě, pak nám to ale začalo skřípat i vztahově, takže došlo ke změně partnerky a nelituji.“
Marcela s Karolínou mají každá vlastního trenéra, spolu jezdí střídavě v Praze i Děčíně, často se potkají i na račickém kanálu, ale životní úspěch slavily odděleně. „Poseděli jsme s kamarády v oblíbené hospůdce na Vyšehradě,“ říká Kumžáková. „Slíbila jsem za medaili dát do děčínské loděnice sud kofoly, nakonec si kluci vyžádali i pivo, k tomu jsme opékali maso,“ líčí Víchová a tvrdí, že Karolína je dominantní. „V životě možná jo, ale na vodě jsme k sobě tolerantní. Martina je určitě cílevědomější a o závodech i tréninku víc přemýšlí, takže na ni většinou dám, i když občas pádlem do vody třísknu,“ usmívá se Kumžáková.
Než se společně vrhnou do přípravy na juniorské ME v Bělehradě, kde by chtěly pokořit i v Račicích vítězné Maďarky, užijí si pár dní volna. „Mám asi vody málo, proto jedu sjíždět řeku v Rakousku,“ usměje se Kumžáková. „Já se cítím dost unavená, takže budu doma odpočívat,“ říká Víchová a prozrazuje školní sázku, že se při zisku medaile v Račicích dá ostříhat na ježka: „Už jsem to tak jednou měla, takže pokud budou trvat na plnění, nebráním se.“
Společně mohou závodit v juniorské kategorii ještě příští rok. „Všichni nás považují za perspektivní posádku, i když já chci ty dva roky do maturity určitě vydržet v Děčíně. Mohli bychom třeba potrápit Bláhovou s Mrůzkovou v boji o olympiádu v Pekingu, ale spíš máme někde vzadu v hlavě Londýn 2012,“ líčí Víchová, která je i juniorskou mistryní světa v kvadriatlonu. „Na druhou stranu obě víme, že kanoistikou se u nás těžko uživíme, takže bychom se chtěly dostat hlavně na vysokou školu,“ uzavírá partnerka z lodi.
