Rubriky:

Vodní sporty

Hilgertová: Když budu mít pocit, že na medaile nemám, skončím

2. října 2007 11:53

Česká slalomářka Štěpánka Hilgertová získala na nedávném mistrovství světa v Brazílii bronzovou medaili a jako jediná tak z šampionátu dovezla do České republiky individuální cenný kov. Sama třetí místo bere jako příjemnou satisfakci, mnoho lidí ji totiž už přestalo věřit. Skutečnost, že se Olympijské hry konají v Pekingu, se jí příliš nezamlouvá, ale zastáncem sportovních bojkotů není. Ještě předtím si vyzkouší účinkování v taneční soutěži StarDance II.

Z mistrovství světa v Brazílii jste přivezla jedinou českou individuální medaili. Byla to pro vás satisfakce po loňském šampionátu v Praze, který vám tolik nevyšel?

Určitě. Nejen ta medaile, spíš celá sezóna, kdy jsem z pěti velkých mezinárodních závodů byla nejhůře čtvrtá i jsem na nich dokázala vítězit.

Setkala jste se po tom loňském pátém místě v Troji s negativními ohlasy?

Od lidí kolem vody ne. Ti vědí, že když to ve slalomu nevyjde, neznamená to, že člověk by měl být odepisován. Ale u některých lidí jsem měla pocit, že už mi tolik nevěří. Hlavně ti, co to sledují zpovzdálí. Dřív ode mě brali medaile jako samozřejmost a teď měli pocit, že ta čtvrtá pátá místa znamenají pokles výkonnosti. Snad jsem je teď přesvědčila, že na to mám. Pro mě je podstatné, že když jdu na start, vím, že o medaili můžu bojovat.

Zmínila jste se, že končit po této sezóně by byla hloupost. Jak velkou roli v tom hraje fakt, že příští rok je olympiáda?

Moc velkou ne, kariéru kvůli olympiádě neprodlužuju. Hlavní je, že platí tři klíčové faktory, které jsou pro mě důležité: pocit, že můžu jezdit na medaili, že mě to baví a že drží zdraví. V kterýkoliv okamžik se může stát, že jedno z toho přestane fungovat a já skončím.

Před několika týdny byla v Česku legendární sprinterka Merlene Otteyová a říkala, že ji běhání pořád strašně baví, i když ví, že už o ty medaile nikdy bojovat nebude. Umíte si samu sebe představit, že budete jezdit jen pro zábavu a končit v kvalifikacích?

To si představit neumím. Jsem realistka a vím, že sport je do jisté míry náhodný, takže z každé akce medaili vozit nebudu. Ale důležité je, abych věděla, že jsem na úrovni, na které se může o medaile bojovat. To je můj hnací motor.

Příští rok oslavíte čtyřicítku. Jak moc se věk projevuje ve vodním slalomu?

Stejně jako přibývající léta cítí každý jiný člověk. Vše jde pozvolně, člověk je o něco pomalejší, možná pozvolněji regeneruje, ale zase to kompenzuje zkušenostmi. Nejen závodními, ale i tím, že dokáže lépe reagovat na signály od svého těla a umí včas přestat s tréninkem, když cítí nějaký problém.

Za rok je olympiáda v Pekingu, spoustě lidí se Čína jako dějiště her nelíbí. Jaký na to máte názor vy?

Musím říct, že z toho nadšená nejsem, protože vím, že poměry v Číně zdaleka ideální nejsou. Ale nemyslím, že bojkot na sportovním poli, k němuž nás mnozí vyzývají, by tomu prospěl, v Číně by se stejně nic nezměnilo. Mě spíš fascinuje, jak s Čínou všechny státy čile obchodují, vyrábí se tam kde co, a pak by chtěly využít sportovce, aby někam manifestačně nejezdili. Buď je to tam tak špatné a mělo by se to řešit na vládní úrovni, nebo si myslíme, že mezinárodní styky a obchod s Čínou tomu prostředí prospějí, a pak to respektujme.

Pojďme zpátky ke sportu. V Pekingu za jednu zemi pojede jediná loď v každé kategorii. Neuškodí to atraktivitě vodního slalomu? Místo třeba dvanácti lodí jich bude o zlato bojovat pět...

Kvalita tam zůstane, ale samozřejmě by mohla být vyšší. Se světovým šampionátem, kde jsou třeba tři naprosto rovnocenné Němky nebo Slovenky, to nejde srovnat. Je to škoda, podepíše se to i na atmosféře, když tam za každou zemi bude málo lidí. Je to proto, aby na olympiádě jely i další země. Pokud jim to pomůže, jen dobře, ale jestli tam budou do počtu, sportu to uškodí. Sledovat někoho, jak jen splouvá dolů a míjí branky, atraktivní není.

A závodníky čekají pořádné nervy při boji o jediné nominační místo v kvalifikaci...

Bude to hodně náročné. Jakkoliv se bude člověk cítit zdravý a natrénovaný, stačí se dvakrát netrefit do závěru a je konec. Na nominaci se asi nikdo netěší.

Vás ale ještě předtím čeká tancování v soutěži StarDance II. Není to risk místo dovolené trávit hodiny dřinou na parketu?

Já se obávám, že bych stejně v tomhle období už nikam na dovolenou nevyrazila. Pro svaly by asi úplný odpočinek nebyl špatný, ale psychice StarDance může pomoci. Říkala jsem si, že už dvacet let téměř výhradně jen pádluju nebo na to aspoň myslím, maximálně vyrazíme k moři nebo na hory, jinak je to stále stejné prostředí. Tak jsem si řekla, že by mi mohlo prospět, když z toho vypadnu. Mezi jiné lidi, k jinému druhu pohybu.

Ale desetibojař Tomáš Dvořák přiznával, že nečekal takovou dřinu...

Já to s ním konzultovala. Psal mi: „Bezvadná věc, ale fyzicky, psychicky i časově extrémně náročná. Rozmysli si to, zvaž to.“ Trochu mě to vystrašilo, ale nedala jsem na jeho varování.

Jak na vaši účast v soutěži reagoval váš syn, rovněž reprezentační slalomář?

Myslím, že to docela bere. Uvědomuje si, že jak má školu a kamarády, aby z toho úplně nezblbnul, tak i já potřebuju nějakou změnu. Jasně že se mi bude smát, ale určitě je i hodně zvědavý, jak mi to půjde. Doufám, že se s manželem o sebe zvládnou postarat sami, oni stejně budou mít teď hodně práce s úpravami kanálu na Štvanici.

Michal Osoba, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Vodní sporty

Filtr článků - Vodní sporty