Článek
Když už jste měl jistotu nominace po třetím závodě, prohlásil jste, že by vám nevadilo bojovat až do poslední chvíle, protože byste aspoň mohl sledovat nervózní soupeře. Vy byste byl klidný?
Asi úplně ne, ale mě docela baví, když zůstává napětí. Pro mě nebyl ani poslední závod jen formalitou. Nechtěl jsem, aby mi pak ostatní mohli vyčítat, že jsem měl nominaci na olympiádu jistou a flákal jsem to, což by pak mohlo někomu pomoci a jinému uškodit v boji o reprezentační tým seniorů nebo do 23 let.
Působíte jako velký kliďas, dovede vás něco na vodě nebo mimo ní spolehlivě vytočit?
Netroufl bych si říct, že jsem úplný kliďas. Na vodě se spíš rozzlobím na sebe, když něco špatně projedu, tak si plácnu do tyčky. A mimo vodu? Lidská ignorance a hloupost.
Pověst člověka nad věcí míval váš kolega Lukáš Pollert. Jste podobné typy?
Možná v postoji ke sportu i v tom, že máme vedle vody i jiné zájmy, ale jinak asi ne.
Pollert je o šest let starší, jak jste sledoval jeho úspěchy? Vzhlížel jste k němu?
Patřil mezi lidi, kteří už jezdili dobře v době, kdy jsem začínal. Líbil se mi způsob jeho jízdy, podle něj jsem se učil jezdit. Někdo bere své idoly komplexně, já si bral od něj jen to ježdění.
Shodnete se v pohledu na olympiádu? Pollert nebyl zrovna jejím obdivovatelem...
Ono se na ní tak dívá víc lidí. Je to závod jako každý jiný, o něco jednodušší oproti mistrovství světa, protože z každé země pojede jenom jeden závodník. Vyhrát světový šampionát je tak mnohem těžší než olympiádu. Na druhou stranu olympiáda je mediálně sledovanější, vznikají tlaky, na což v našem sportu nejsme tolik zvyklí, o to je to pak těžší.
Pollertovi vadila především komerčnost celé akce...
Jasně. My jsme malý sport, kde se netočí velké peníze, což zase způsobuje, že člověk od toho nečeká finanční zisky, není tu zášť a některé praktiky jako v těch bohatších sportech. Ale ty se pak může projevit i u našeho sportu, pokud jde o olympiádu.
V 31 letech se na olympiádu podíváte poprvé, i když jste v české špičce už dost dlouho. Štvalo vás, že se vám do Sydney ani Atén nepodařilo dostat?
Rok před olympiádou jsem v Sydney vyhrál závod Světového poháru i celý seriál, tak si člověk mohl dělat ambice, že by tam mohl jet. Ale v nominaci byl lepší Tomáš Indruch, který tehdy porazil i Lukáše, tak nezbývalo než to uznat. Olympiáda není hlavní důvod, proč ten sport dělám, závodím proto, že mě to baví, podařilo se mi to skloubit s dalšími aktivitami.
Říkáte, že v Pekingu je asi nejtěžší závodní voda, co znáte. V čem?
Je to asi jako v Aténách, ale užší a tím je všechno blíž k sobě. Vlny a válce se na vás valí zleva, zprava a s jedním pádlem těžko stíháte. Každá chyba znamená velkou časovou ztrátu.
Bude to výhoda pro favority nebo naopak šance pro outsidery?
Hrozně záleží na tom, jakou stavitelé vytvoří trať. Když udělají lehkou trať, na ní se ti dobří prosadí. Když bude těžká, můžou vypadnout ti favoriti, objeví se třeba Číňan, který tam může mít naježděno mnohem víc.
Na singlkanoi se Číňané zatím moc neprosazovali. Věříte, že doma mohou překvapit?
Dlouho jsme si říkali, že s tímhle sportem začali pozdě. Prosazovali se na deblech a v ženách, na kajaku a na singlu je to technicky těžší a nešlo jim to. Ale jak jsme tam byli v létě, na singlu jeden Číňan jezdil hodně dobře. Jestli bude pilně trénovat, může v Pekingu překvapit.
Zvažoval jste, že do Pekingu vezmete rodinu. Stále s tím počítáte?
Já se snažím je brát všude, kam jedeme, aby člověk s nimi byl, když už tu rodinu má.. Do Číny pojedu ještě třikrát před olympiádou, tak počítáme, že by tam se mnou jeli na jeden tréninkový kemp, protože mimo olympiádu to bude jednodušší na pohyb i ubytování. Pak se možná partnerka dohodne se sestrou Hochschornerů (slovenští dvojnásobní olympijští vítězové na C2 - pozn. red.), která má v Praze také malé dítě, tak možná vyrazí na pár dnů spolu.
Vy asi nejste z těch, co se potřebují soustředit na závod dlouho předem. Při světových pohárech i mistrovství světa v Praze jste v Tróji pomáhal s počítačovými sítěmi...
Já si hlavně nedovedu představit, co ti, kteří to potřebují, dělají, jak to soustředění vypadá... Na závodění nic speciálního nepotřebuju. Chce to trénovat, aby měl člověk jistotu, že se nepřevrátí, pak stačí sednout na startu a jet...
Jak složité je skloubit ježdění s prací? Vedle závodění pracujete s videosystémy..
.Dělám obchodní zastoupení firmě, která dělá programy pro videoanalýzu, což se dá využít ve sportu, ale i zdravotnictví a školách. Takže se setkávám s lidmi, co to potřebují a to se dá naplánovat tak, abych stihl i trénink. Čas si můžu řídit sám.
Vy sám videoanalýzy na své jízdy využíváte?
Jen při závodech, abych se podíval, jak jezdí ostatní. Jinak na to není moc čas, ale spíš jsem díky tomu začal víc o těch jízdách přemýšlet. Lépe vím, na které momenty se zaměřit, kde třeba zbytečně plýtvám silami...
K technice jste tíhnul odmala?
Já se poprvé s počítačem setkal jako hodně malý, když někdo od babičky přivezl ZX Spectrum a technika mě začala bavit. Sice to bere čas, ale když tomu člověk rozumí, dá se tím vydělávat, můžu si vzít práci s sebou na soustředění a dělat po večerech...
Takže si dovedete představit, že to takhle budete kombinovat ještě několik let.
Moc ne. Ale kdybyste se mě zeptal před osmi lety, taky bych řekl, že si nedovedu představit, že v roce 2008 bude dělat to samé. A ono to jde. Nejtěžší je pak vydržet u toho sportu, protože v našich podmínkách se musí jezdit přes zimu. A když je člověk starší, říká si: „Mám já to za potřebí lézt v takové kose na vodu?“ Ale bez ježdění přes zimu to není na vrcholový sport.
Uživil byste se vodním slalomem, kdybyste neměl vedle závodění i práci?
Uživil, ale není to perspektivní. Je to taková slepá ulička, na zbytek života nebo bydlení si tím ani náhodou nevyděláme. Můžeš jezdit pár let, ale nikdy nevíš, kdy přijde někdo lepší, vyšoupne tě z té pozice a rázem nemáš nic. To se v běžném životě nestane, tam se dá většinou hledat pozici u jiné firmy. Ale kolem vody se určitě budu chtít motat dál. Když mám volno, tak s rodinou stejně chodíme do Tróji, mám tu kamarády, je tu krásně...
