Hlavní obsah

Léto Knapkové: koupání jen po drilu v lodi

Michal Osoba (Sabaudia)Právo

V italské Sabaudii, zhruba sto kilometrů na jih od Říma, od rána svádí sluníčko k přímořským radovánkám. Málokdo z místních i turistů odolá. Miroslava Knapková musí. Stejně jako každé ráno bere na ramena skif a na místním jezeře absolvuje další fázi tréninku.

Foto: Jiří Koliš

Miroslava Knapková

Článek

„Nezpomaluj! Ber jen vrchní vodu po hladině, tam je to nejúčinnější,“ hlasitě povzbuzuje Tomáš Kacovský svoji svěřenkyni tak, aby přehlušil rachot motorového člunu, na němž trénink Knapkové sleduje. Na rozdíl od řady kanálů není jezero uzpůsobené pro ježdění na kole po břehu.

Dva tříkilometrové úseky, na závěr patnáctistovka. Kacovský má dokonalý přehled, „mašinka“ s názvem Speed coach mu ukazuje, jakým tempem a rychlostí Knapková jede. Drží si tempo 28 záběrů za minutu. „Závodní bychom chtěli vytáhnout na 33,“ vykládá trenér.

Škeble i šlapadla

Sabaudii si oblíbil už v dobách své aktivní kariéry. „Jsou tu dobré klimatické podmínky a je to i cenově výhodné. V Portugalsku bychom zaplatili jednou tolik,“ vysvětluje. „Nejhezčí je to tu na jaře. Člověk přijede ze studené Prahy a tady je příjemně,“ přikyvuje Knapková. Voda v Lago di Sabaudia je sladko-slaná. „Tamhle pěstují v zimě škeble,“ ukazuje Kacovský na rozlehlé pobřežní prostranství.

Knapková má jiné starosti. Ke konci tréninku už toho má viditelně dost. „Uvolni obličej,“ burcuje Kacovský, zatímco kulisu jízdy Knapkové dotvářejí děti na jachtách i starší páry, které si vyjely na šlapadlech. Dvojnásobná vicemistryně světa je registruje. „Vnímám spoustu věcí. Snažím se myslet hlavně na techniku, občas ale spíš na to, kolik mi ještě zbývá metrů,“ přiznává.

Takový lehčí trénink

Když vyleze z vody a uklidí loď zpět na pronajaté místo v loděnici, dopoledne ji čeká ještě zhruba dvoukilometrový běh se zpestřením. „Vždycky skočím do moře a na chvíli se vykoupu,“ přibližuje šestadvacetiletá veslařka.

V této fázi sezóny už jí nejhorší tréninkové galeje odezněly. „Tohle byl jeden z lehčích tréninků,“ tvrdí. „Na jaře je to horší. To odjedu takový trénink a ještě jdu na trenažér. Většinou odjezdím 40–50 km denně, teď v létě už je to méně, kolem 25–30. Když jsem viděla tréninkový plán, říkala jsem si, že je to málo, ale ono to stačí,“ přiznává.

Veškeré dřině dává smysl jasný cíl: medaile z Pekingu.

Reklama