Článek
Jaké vás doma čekalo přivítání?
Doma je zatím vše v pořádku, přivítání bylo super. Přijela i moje mamina, oslavili jsme to šampaňským, jen jsem se moc nevyspal. Spal jsem asi dvě hodiny, mám to pořád ještě přehozené...
Bylo složité se na Novém Zélandu myšlenkami odpoutat od partnerky, s kterou každým dnem očekáváte narození potomka?
Bylo. Vypínal jsem si cestou na závod telefon, i když v podvědomí to pořád bylo. Po závodě jsem vždycky rychle kontroloval telefon, jestli už se nejede do porodnice. I když jsem věděl, že bych jí na dálku stejně nepomohl. Teď už je to břicho strašně veliké, myslím, že to musí každou chvíli být. (úsměv)
Už je ve vašich myšlenkách i londýnská olympiáda?
Nezastírám, že chci olympiádu vyhrát, ale musím se příští rok kvalifikovat z mistrovství světa, tedy skončit tam do 11. místa. Až tam budu kvalifikovaný, budu řešit další cíl.
Jak vám může triumf na Novém Zélandu pomoct směrem k londýnské olympiádě?
Už vím, jak na to. Fyzicky jsem na to měl už od roku 2005, kdy jezdím na skifu, ale chyběla mi hlava, shodli jsme se na tom s trenérem. Hrozně mi pomohlo, když jsem si přečetl, jak Honza Železný říkal, že člověk nesmí o sobě ani jednou zapochybovat, pak ten závod nevyhraje. A je to pravda.
Vy jste o sobě za celou sezónu ani jednou nezapochyboval?
Po prvním Světovém poháru, který jsem vyhrál suverénně, jsem si říkal, že to asi nebyla náhoda. Věděl jsem, že mám dobrou formu, zopakoval jsem to ještě dvakrát. Trénoval jsem poctivě, tak jsem si říkal, proč bych to nemohl zopakovat i na mistrovství světa. Na Zélandu jsem to pak rozjel a po chvíli věděl, že mám formu a dokážu to udržet až do konce.
Nebojíte se, že se letošní dlouhá a náročná sezóna může projevit na té příští?
Byla o dva a půl měsíce delší, příští bude o měsíc a půl kratší. Mám teď úplně volno od veslování, budu nabírat síly, pojedu do lázní a s tréninkem začnu někdy v polovině prosince. Nebudu moct samozřejmě začít hned naplno, ale co se neudělá v zimě, už se v létě nedožene.
Povedlo se vám, co váš slavný předchůdce Václav Chalupa nedokázal, tedy získat velké zlato. Už jste spolu po šampionátu mluvili?
Byl jsem za Vencou v loděnici, asi hodinu jsme si povídali. Máme spolu dobrý vztah, říkal, že to obrečel a že to pro něj byl obrovský zážitek. Psal jsem mu už po závodě, že to vítězství je i pro něj. Vašek byl můj obrovský vzor, je to bezvadný člověk, to on mě nakopl ke skifu, protože jsem si říkal, že ho jezdí největší borci. Chtěl jsem být jako on, snažil jsem se ho porazit.
Už jste viděl svůj vítězný závod v televizi?
Ano, a za něco se chci omluvit národu. Při vyhlášení jsem si zapomněl sundat čepici. Když jsem viděl záznam v televizi, docela mě to mrzelo.
V Londýně už si ji při hymně sundáte?
Tam určitě. (smích)
