Článek
Před čtyřmi lety jste jel do Pekingu v pozici svobodného mládence, do Londýna vyrazíte jako otec od brzy čtyřčlenné rodiny. Je to velká změna i z veslařského pohledu?
Určitě. Už když manželka poprvé otěhotněla, změnilo se mi vnímání života a dostal jsem se do větší pohody. Teď vydám daleko víc energie, protože místo toho, abych přišel domů, lehl si na gauč a koukal se na televizi, věnuju se rodině, hraju si s malou. Na druhou stranu mě to neskutečně dobíjí, takže se ta energie svým způsobem vrací zpátky.
Už jste se naučil skloubit péči o rodinu s tréninkem?
Nějak jo, máme zaběhlý řád a je to v pohodě.
Dokážete spát i deset hodin denně, dá se to dodržovat i s dcerkou?
Malá vstává v půl šesté... Doháním to po obědě, tak hodinku a půl. A nijak neponocuju, chodím spát kolem desáté. To je únosné.
Už jste dcerku Alici svezl v lodi?
Na to je ještě malinká. Ale když se jí zeptáte, co dělá táta, tak ukáže takhle zkřížené ruce, jako kdyby držela vesla. (úsměv) To mě pobavilo.
Jaká je vaše nejsilnější vzpomínka na Peking?
Určitě samotný závod. Vybavuju si, že se mi finále nejelo moc dobře, měl jsem hrozně sucho v puse. Ale bylo to super, když mi začaly chodit gratulace, nebyl jsem na to zvyklý. Hrozně mě to překvapilo, lidi mě začali poznávat.
Řecko ani Čína, kde jste byl na předchozích olympiádách, nejsou typicky veslařské země. Těšíte se o to víc do Anglie, kde má váš sport obrovskou tradici?
Určitě, veslování tam bude jeden z nejsledovanějších sportů. Hrozně tím žijou. Nepřijde jim to jako nudný sport, baví je, umějí udělat skvělou atmosféru.
Největší legendou je pětinásobný olympijský vítěz Steve Redgrave, znáte se?
Párkrát jsme se potkali, samozřejmě vím, který to je, ale nikdy jsme se nebavili.
On asi také tuší, kdo jste vy...
Asi jo. Předpokládám, že ještě občas na veslování koukne. (úsměv)
Do Londýna vyrazíte až dva dny před svými závody. Není to pozdě?
Budou se tam připravovat další veslaři a kajakáři, to je pak trénink na nic, když je voda rozbouřená. Znám to tam, není důvod jezdit dřív. Na Světové poháry také přijedu a druhý den závodíme.
Slavný závod Cambridge– Oxford letos narušil plavec, který se objevil ve vodě. Zažil jste někdy něco podobného?
Ne, viděl jsem to poprvé. Ale existují obavy, aby někdo nenarušil olympijský závod. Pro sportovce, kteří se na to čtyři roky chystají, by to bylo hodně nepříjemné.
Reálnější je, že závod zkomplikuje vítr, dokonce existuje varianta, že by se jezdilo intervalově. Opravdu se to může stát?
Určitě, když už to veslařská federace i zkoušela. Ale doufám, že k tomu nedojde, protože by z toho byl najednou úplně jiný sport. Asi by to nastalo, kdyby se závody několikrát odložily a už to nešlo dál posouvat.
Dá se na tuhle variantu připravit?
Nedá. Když člověk nemá vedle sebe soupeře, musí se zmáčknout i bez nich, což dělám na tréninku, ale v olympijském závodě by to bylo přece jen něco jiného.
Podílel jste se na kolekci oblečení pro olympioniky, sledujete i informace o zázemí v olympijské vesnici? Třeba to, jestli budete mít dostatečně dlouhé postele?
Byl tam vyslaný tým veslařských trenérů a lidí ze svazu. Zkontrolovali postele, víme, jaké tam bude jídlo, jak vypadá jídelna. Před olympiádou tohle nikdo nepodcení.
Veslaři budou mít samostatnou olympijskou vesnici, vítáte to?
Radši bych byl v té hlavní, ale dojíždění by bylo strašně dlouhé. Takhle jsme hned na kanále.
Díky vám a Mirce Knapkové má teď Česko dva mistry světa na skifu z posledních dvou let. Zaznamenal jste, že by u nás stoupla popularita veslování?
Myslím, že trochu jo, aspoň u nás v Brandýse přišlo veslovat víc dětí. Mívali jsme jich kolem deseti, teď jich máme přes třicet. Určitě jde ta popularita pomalu nahoru, a když uspějeme na olympiádě, bude to ještě lepší.
Ptají se v zahraničí, jak to děláte, že máte v Česku dva špičkové skifaře?
To jsem nezaznamenal. Ale je to i tím, že skifaře máme prostě proto, že je nás málo. Kdybychom byli veslařská velmoc jako Británie, tak máme osmiveslici i čtyřky...
V Pekingu váš trenér Milan Doleček říkal, že za čtyři roky budete v ideálním věku. Platí to teď, v devětadvaceti?
Asi jo, zrovna nedávno mi Nor Tufte napsal, že už si přijde starej. Ale jemu je šestatřicet, asi cítí, že už to předává mladším.
Vrcholově sportujete deset let, dovedete si představit, že vydržíte další čtyři?
Dělám to tak, že po olympiádě přichází volnější sezóna, bylo to tak i v roce 2009. Hned po Londýně končit nebudu, ještě jednu olympiádu bych mohl zvládnout.
Volnější sezóna může znamenat třeba i přechod do početnější posádky?
Taky je to varianta, nikdy neříkej nikdy. Bavil mě dvojskif i čtyřka, uvidíme.
Snažíte se tréninkovou rutinu zpestřit novými prvky? Letos jste část zimní přípravy absolvoval s kanoisty Radoněm a Dvořákem...
Malinko jo. Ale není to tak, že bych dělal jiné věci, přípravu řídí trenér a ta se neliší, spíš se snažím o rozptýlení. Jdu s klukama na grilování, zahrát si volejbal, projet se na motorce...
