Článek
Co se v osudný moment stalo?
Připadalo mi, že jsem víc nad tím válcem, nenajíždím na něj ze strany jako v semifinále a je třeba se tam protlačit víc. Tak jsem do toho dala víc energie a bylo to příliš.
Byla jste moc rychlá?
Spíš byl záběr moc silný. Měla jsme pocit, že bude problém ten válec prorazit, ale nebyl…
Skoro to vypadá jako prokletí olympioniků, krom deblkanoistů Volfa se Štěpánkem jste všichni dojeli ve finále poslední…
Nemyslím si, že by bylo prokletí. Zlomené pádlo Jéži je náhoda, my s Vávrou jsme jeli trochu odvázaněji než obvykle. Na olympiádě jsem byla z Česka sama a cítila zodpovědnost, že musím něco předvést. Tady jsme byly v závodě čtyři, tak jsem mohla jet víc sama za sebe a říkala si, že bych měla přestat jezdit tolik na jistotu a něco do té jízdy dát. Ale úplně jsem to netrefila a neodhadla.
Bylo složitější se na závod koncentrovat po olympijském vrcholu sezóny?
Určitě. Minulé týdny bylo krásně, měla jsem chuť chodit na vodu, ale jezdila jsem jen kratší kombinace, člověk si na vodě blbne a užívá si. To mě asi bude bavit vždycky. Ale jít do závodu s plnou koncentrací vůbec není legrace a je to otázka pojetí. Jak moc se hlídat a jak moc se odvázat. Ta hranice je úzká, když to hlídáte moc, zajedete výkon na úrovni, ale většinou ne medailový. A když se odvážete, je tam riziko chyby samozřejmě větší. Takže chuť závodit jsem měla, ale asi jsem neměla chuť jet opatrně a záběry na půl plynu.
