Rubriky:

Vodní sporty

Kajakáři Dostálovi se s mámou zpívat nechtělo, soupeře ale pobrukováním deptal

12. ledna 2013 14:18 - Praha

Když při čtvrtečním vyhlašování nejlepších kanoistů roku jazzová zpěvačka Eva Emingerová s mikrofonem bloudila sálem, aby si vystřihla část písně What a Wonderful World v duetu se svým synem Josefem Dostálem, člen bronzového čtyřkajaku z Londýna se raději schovával.

 

Vít Chalupa

Se svými 202 centimetry to ale měl marné, zpívat musel. Ostatně, nebylo to poprvé. „Máma už zkoušela víckrát, abych někde zazpíval, ale nikdy jsem se při tom necítil ve své kůži. Snad to ale nebylo tak falešné,“ doufal devatenáctiletý kajakář.

Hraje celá rodina

Pochází ze sportovně-umělecké rodiny, maminka hrála volejbal, než začala profesionálně zpívat, otec je vedle kanoistického trenéra i sochařem. „Doma jsme vždycky hodně zpívali. Děda sedl ke klavíru, máma hrála na saxofon, já a ségry na kytaru. Bylo nás třeba deset a dvě hodiny jsme zpívali a hráli,“ vzpomíná Dostál.

Občas si pobrukuje i při závodech v lodi. „Dřív jsem si před rozjížďkami zpíval docela často. Byl jsem si jistý, že to soupeře může rozhodit, a taky to tak bylo. Ale pak jsem zjistil, že to leze na nervy i klukům z mé lodi,“ směje se Dostál.

Naposledy si pořádně zapěl při oslavách olympijského bronzu. I když tehdy šla melodičnost a správná artikulace stranou… „V Českém domě jsme zpívali nějaké ty sprostší písničky. Byl tam i pan ministr Vondra, ale říkal, že aspoň jsme normální lidi a na nic si nehrajeme,“ vybavuje si kajakář.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Vodní sporty

Filtr článků - Vodní sporty