Vodní slalom v poušti? Hilgertovou novinka nadchla

Pouštní projekt angloamerického majitele vznikl nenápadně před dvěma lety, mezi slalomáři se jeho věhlas začal šířit voni. „Dozvěděla jsem se o něm od Slováků, kteří tam začali jezdit a museli do toho i něco investovat,“ vypráví Hilgertová. „Areál totiž nebyl postavený pro slalom, ale spíš na rekreační vyžití pro rafting. Říkali tomu divoká řeka,“ líčí.

Čím více vodáků do Al Ainu začalo jezdit, tím lépe se dařilo kanál uzpůsobovat jejich potřebám. „Zpočátku jsem byla skeptická. První videa ukazovala, že tam byla jedna branka na 50 metrů, ale postupně přibývaly,“ popisuje kajakářka.

Když pak měla zvolit, kam pojede na zimní soustředění, sáhla po slalomářské exotice. „Austrálie je famózní, ale zoufale daleko, finančně to není únosné. Al Ain je šest hodin letu, s tříhodinovým posunem a cenově to vyjde výrazně lépe,“ porovnává.

Finanční výhodnost SAE poznala s manželem a synem hned po příletu. „Trochu jsme naletěli. Přiletěli jsme bez mezinárodního řidičáku a nepůjčili nám auto. Ale taxík nás odvezl 130 kilometrů i se dvěma loděmi a taškami za 350 dirhamů, v přepočtu necelé dva tisíce. Náklady jsou nesrovnatelné,“ kvituje dvaačtyřicetiletá Hilgertová.

Pro Al Ain se rozhodla i další zhruba dvacítka českých slalomářů a jejich kolegové z většiny evropských zemí. „Příští rok tam nebude k hnutí,“ tuší Hilgertová. „Ale je tam vybudované i umělé osvětlení, takže se dá jezdit klidně do deseti večer,“ vypráví.

Jedinou nevýhodou je vízum striktně omezené na třicet dnů. „Takže jsme ho využili maximálně do 7. března, pak jsme museli odjet, i když nás tu nic pěkného nečekalo,“ říká v narážce na chladné březnové počasí.

Proto je její jedinou obavou, aby do květnové nominace zůstala zdravá. „Je nemyslitelné teď nejezdit, i když teplotní skok je obrovský a voda ledová. Příprava vyšla výborně, tak už jen zbývá si to ty poslední dva měsíce nepokazit,“ vyhlíží boj o start na domácím MS v Tróji.