Článek
Budete i přes porážku na prestižní souboj rád vzpomínat?
Určitě. Je to jedinečný závod, na který nezapomenu, i když nám to nevyšlo podle představ. S tím, jak jsme veslovali, jsem spokojený, s výsledkem ne.
Jak moc závod komplikovaly nepříjemné vlny?
Když jsme měli přípravné závody, bylo hůř, to mi lítaly vlny přes hlavu, měli jsme plnou loď vody a museli pouštět pumpy, abychom se jí zbavili. Teď byla řeka relativně klidná, foukal proměnlivý vítr, ale mohlo být hůř.
Kde se závod rozhodl? Už na začátku, kdy vám Oxford poodjel a mohl si volit trasu?
Až na konci druhé zatáčky. Kdyby se nám povedlo udržet v závěsu o půl lodi, na konci byla zatáčka na naši stranu. Jenže oni dali nástup, my chtěli odpovědět, ale nevyšlo to.
Trať bývá obsypaná zhruba 200 tisíci diváky. Stíhal jste vnímat atmosféru?
Když jsme nasedali na loď, kam jsem se podíval, všude byli diváci, stejně tak při rozveslování. Při závodě už je člověk tolik nevnímá, ale viděl jsem, že Hammersmith Bridge byl úplně plný.
Na jednom z mostů byla vidět česká vlajka, dorazili i vaši známí?
Měl jsem tu rodiče, sestru i kamarády, s nimiž jsem začínal veslovat v Litoměřicích.
| Celý rozhovor najdete v úterním Právu. |
|---|
