Článek
Po sobotě jste ale místo v reprezentaci ještě neměl jisté. Ulevilo se vám v neděli?
Já se hlavně bál, že budeme muset předělávat ty plakáty (Ježek je na nich jako jedna z tváří šampionátu – pozn. red.), tak jsem přitlačil. Je lepší, když tam budu i jako závodník než jen figurka v organizaci.
Ale předpokládám, že vás nominace těší i ze sportovního pohledu…
To víte, že jo, i když pořád říkám, že už je na čase, aby mě ti mladí z mančaftu vyšoupli. Ale když dojde na lámání chleba, nechce se mi ty pozice opouštět. Akorát mě víc baví, když můžu jen tak jezdit, než závody, po kterých se vždycky tři radují a zbytek je smutný.
Hodně jste si před nedělí připouštěl, že byste mohl být mezi smutnými vy?
Já mám naštěstí kliku, že když vylezu z vody, tak to pro mě končí a nepřemýšlím nad závody. Doma přemítám nad jinými věcmi, co kde nefunguje, dodělávám faktury…
Dvojroli organizátora a závodníka jste zažil už v roce 2006. Jak na to vzpomínáte?
Bylo to náročné. Tehdy mě lidi, s nimiž jsem přicházel do styku, nebrali vůbec vážně. Někam jsem přišel a oni si mysleli, že je jen otravuje nějaký závodník. Teď už to bude jednodušší. To už se možná zase budou divit, že ještě pořád jezdím. (úsměv)
Ještě předtím vás ale čeká začátkem června mistrovství Evropy v Krakově.
Evropu pojedu jako normální závody, chci se připravit hlavně na mistrovství světa. Loňský podzim jsem dost vypustil, skoro vůbec jsem nejezdil, protože jsem si po patnácti letech v reprezentaci potřeboval orazit.
