Článek
Asi se vám nesnilo, že se podíváte se svojí disciplínou i na mistrovství světa.
Vůbec jsem to netušil, nikdy jsem o něm ani o olympiádě nepřemýšlel. Já končil s klasickými skoky do vody v patnácti letech, protože jsem nebyl dost dobrý ani na to, abych se dostal na mistrovství Evropy.
V Česku skoky do vody dlouhodobě skomírají.
Ani není kde se připravovat. Šlo to jen v Pardubicích, kde byl trenér z Ukrajiny a mohl vás někam dostat. Jenže se to tam zbouralo, postavil se aquapark a to byla konečná. Kdo začne skákat, v jedenácti letech skončí, protože ho přestane bavit sebou mlátit do vody. Neexistuje žádná suchá příprava v tělocvičně, aby se začalo od kotoulů. Proto jsem také se skoky končil.
A oklikou jste se k nim vrátil.
Pro mě bylo jedinou motivací, když jsem na Eurosportu viděl právě cliff diving (skoky z útesů – pozn. red.), jak skáčou z 27 metrů. Tak jsem se časem dostal do série Red Bullu, kde každý rok v lednu po kvalifikaci vyberou třináct lidí z celého světa, s tím, že pět nejlepších z minulé sezóny má místo jisté. Taky si teď FINA (mezinárodní plavecká federace – pozn. red.) vzala na mistrovství světa lidi z tohohle seriálu, když si řekla, že tohle je sport budoucnosti. I rozhodčí jsou ze seriálu, další dva dodala FINA, ale ti museli projít školením.
Budou na mistrovství světa odlišná pravidla od světové série?
Budou stejná, jen se přidává jeden skok navíc. Takže předvedeme dva jednoduché, jeden střední a dva nejvyšší obtížností. Jak je poskládáme, je na nás, jen se musí střídat odrazové pozice. A také se nebude na rozdíl od série postupně vypadávat, všichni absolvujeme pět skoků. Oni se v té Red Bull sérii hodně inspirovali, přece jen s tím nemají zkušenosti.
Jinudy než z této série cesta na mistrovství světa pro extrémní skokany nevedla?
Ne. Kdo skončil s klasickými skoky, šel na show, kterou dělal aspoň dva roky, aby mohl vůbec přemýšlet o té sérii Red Bullu. Z bazénu nemůžete rovnou přejít na skoky z 27 metrů. Trvá léta, než získáte cit, co dělat ve vzduchu. Zvlášť, když přijde průšvih jako zranění, které vás vyřadí na čtvrt roku a podepíše se i na psychice. Jeden špatný dopad může ohrozit kariéru.
Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Já naštěstí věděl, kde jsem udělal chybu, takže jsem neměl okno. Ještě dva dny jsem třeba plival krev, jednou jsem si i zlomil kotník, ale věděl jsem, co mám příště dělat jinak.
Ani největší hvězdy skoků z desetimetrové věže by ve vaší disciplíně neuspěly?
To je úplně jiný trénink. Tady těch skoků absolvujete mnohem míň, ale každý je svým způsobem riziko, musíte mít víc zkušeností.
Ale většina vašich soupeřů si asi prošla i velkými šampionáty na prknech či věži.
V tom jsem největší extremista, já byl akorát na mistrovství republiky a teď jedu na svět.
Bude to pro vás osobně jiné, když budete skákat jako český reprezentant?
Vždycky jsem si přál někdy za Česko závodit, ale je to složité, já u nás nemám kde trénovat, jsem trochu jak Sáblíková bez dráhy, ale ta má aspoň trenéra.
Vás nikdo nekoučuje?
Pomáhá mi přítelkyně a gymnasta Martin Konečný, ale klasického kouče nemám.
Získáte teď aspoň nějakou podporu od plaveckého svazu jako reprezentant?
Akorát mi řekli, že si můžu zajít k reprezentačnímu doktorovi. Ale už nedodali, kam.
V sérii Red Bullu jste předloni skončil celkově třetí. Věříte v medaili i z Barcelony?
Může to tak dopadnout. Nikdo není zvyklý na pět skoků, jeden špatnej vás může odsunout. Budu si muset dát pozor na psychiku, abych byl vyrovnaný, záleží i na atmosféře.
Kolik na vaše skoky chodívá lidí?
Ve Francii to bylo přes čtyřicet tisíc, tam jsem byl teď poprvé i na plakátu k závodům, to mě potěšilo.
Věříte, že se podíváte jednou i na olympiádu? V roce 2020, kdy je nejbližší možný termín, vám bude pětatřicet…
Věřím, že se to povede a do té doby vydržím. Jde o to najít trenéra a mít dobré podmínky. Sílu a chuť mám.
