Článek
Dlouhé měsíce příprav šampionátu mu vydatně komplikovaly zásahy přírody v podobě povodní, vlekoucí se výstavba tunelu Blanka a dalších staveb v okolí Troji, složitá administrativní jednání s majiteli sousedních pozemků i úmrtí jednoho z členů organizačního výboru.
Nejhektičtější měsíce
„Poslední čtyři měsíce byly nejhektičtější v mém životě,“ přiznává bývalý slalomář, jenž s Miroslavem Šimkem získal v deblkanoi stříbro na olympiádách v Barceloně i Atlantě.
V jeho tmavě černých vlasech přibylo pár šedin. „Byl jsem v presu, že něco nestihneme. Kdyby nepřišly povodně, bylo to víc v klidu. U spousty věcí jsem nevěděl, jak dopadnou, bylo to dost psychicky náročné,“ vypráví Rohan.
Trojský areál zdaleka neumožňuje připravit tak krásnou scenérii, jaká byla třeba na olympiádě v Londýně. Diváci mohou být jen na jedné straně kanálu, Vltava má v Praze k průzračné řece také hodně daleko.
V rámci možností ale obětaví organizátoři přichystali velmi povedený šampionát. „Já jsem maximalista, vždycky se nějaké chybičky najdou. Možná bych nelitoval peněz a dal ještě jednu obrazovku nahoru, ta spodní nám chvíli nefungovala, což mě mrzelo, vždycky je co vylepšovat,“ hodnotil Rohan.
Další MS? Teď dlouho ne
Kdy se světová slalomářská elita do Prahy vrátí? O tom nyní minimálně pár týdnů nechce slyšet. „V nejbližší době rozhodně kandidovat nebudeme, šampionát jsme teď dostali po sedmi letech jen díky tomu, že česká kanoistika letos slaví sto let,“ připomíná.
Jeho ideální vizí je další mistrovství světa na nové trati v Troji, o níž se mluví už spoustu let. Jenže plány drhnou na okolních pozemcích. „Je to můj další cíl. Když jsme s tím začali, mysleli jsme, že to půjde rychleji, ale snad to dotáhneme,“ doufá Rohan.
