Článek
"Je trochu jiná. Užší, lépe drží směr a hlavně jede klidněji," srovnává jí s lodí, na níž absolvoval i loňskou olympiádu v Aténách. Jednoznačné doporučení si vyslechl od svého otce a trenéra. "On to vidí ze břehu líp," říká Doktor mladší.
Plavidlo zatím pouze testuje, s koupí jsou trochu problémy. "Ale není to tak, jak se psalo v novinách, že bych neměl na loď a byl na pokraji bankrotu. Musím si ji koupit, vždyť je to má obživa," říká dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty. Český kanoistický svaz mu ale na koupi nepřispěje, neboť v poolympijském roce dostává menší objem prostředků.
Lodě potřebuje alespoň tři
"Navíc nejde jen o jednu loď, musím mít tři nebo čtyři, protože potřebuji jednu na trénink, další na závody, jedna se mnou cestuje do Afriky," vypočítává. Po aténských hrách, kde Doktor svoji medailovou sbírku nerozšířil, se k němu navíc sponzoři nehrnuli. "Nebudu zastírat, že zájem je jiný, když se vyhraje, nebo když je člověk čtvrtý," přiznává Doktor.
Delší dobu na sžívání se s lodí ale nepotřebuje. "Až jsem byl překvapený, jak rychle jsem si na ni zvykl," říká před víkendovou cestou do Poznaně na první závod Světového poháru. "Tu trať nemám rád, fouká tam z boku," postěžuje si na dějiště letošního mistrovství Evropy.
Rodina Doktorů se počátkem roku rozrostla, když kanoistova manželka porodila dceru Julii. Zanedlouho jedenatřicetiletý vodák si však prvních týdnů svého druhého potomka příliš neužil, protože odjel na tradiční soustředění do Afriky. "S tím se musí počítat, takový je život sportovce," pokrčí rameny.
Trénoval i neteř
Možná že i Julie Doktorová se časem začne objevovat ve výsledkových listinách regat, už teď se ale stále více prosazuje Doktorova neteř Andrea. "Ještě se těžko usuzuje, kam by to mohla dotáhnout, ale je vidět, že to v sobě má, je schopná zrychlit do finiše a to něco znamená," chválí příbuznou Martin Doktor. Na to, aby jí zkušený kanoista radil, ale není moc času. "Příliš často se nevídáme, jen párkrát se mnou trénovala," dodává sezemický závodník.
Čas mu nezbývá ani na jeho oblíbený golf. "Prakticky vůbec se na něj nedostanu," posteskne si. Sice je členem pardubického klubu, ale zatím nemá ani zapsaný handicap. "Mám akorát zelenou kartu. Asi jsem si zvolil blbý sport. Když může Roman Šebrle chodit hrát dvakrát týdně v Africe...," směje se.
