Článek
V neděli se mezi seniory výrazně prosadil váš syn Luboš, když vyhrál v Troji nominační závod. V cíli doufal, že mu za odměnu něco dobrého uvaříte, dočkal se? Nijak speciálně jsme neslavili, jen jsme šli večer k jeho prarodičům. Spíš jsem se ho snažila hýčkat v sobotu před závodem, aby měl klid.
Jak takové hýčkání vypadá? Třeba že seděl u televize a zavolal na mě: "Mami, přines mi něco k pití," a já mu donesla minerálku. A k večeři měl zapečené těstoviny se špenátem, takové naše rodinné jídlo.
Čím to, že mu zrovna tento závod tak sedl? On měl v sobě takovou pocitovou laťku, jaký výkon je třeba na medailové umístění, nasazenou výše, než opravdu je. A tak jsme mu pouštěli video z různých závodů a ukazovali mu: "Podívej, jakou tady tenhle kajakář udělal chybu, a stejně vyhrál." Jeho taková chyba vždy rozhodila a vyrobil potom další. Snad mu to do hlavy proniklo.
Nechá si od vás poradit? Celkem ano, naslouchá nám. Ale po technické stránce už si umí jízdu určovat sám.
Luboš po závodě říkal, že se místo oslavy bude muset učit. Co ho ve škole čeká? Teď měl volnější režim, protože byly maturity, ale ty už skončily, takže všichni profesoři uzavírají klasifikace a má toho hodně. Maturita ho čeká za rok.
Zvládá zatím školu bez větších potíží? Musí.
Věříte, že se spolu jednou potkáte v seniorské reprezentaci?Zpočátku jsem tomu nevěřila, ale letos se pravděpodobnost zvýšila.
Je pro vás motivací prodloužit si kariéru do doby, než s vámi bude jezdit i Luboš? Tak to neberu, spíš by to byla taková kuriozita. Běhat s ním budu po břehu i potom, co skončím, pro mě se moc nezmění.
Vy jste se do reprezentace nominovala třemi vítězstvími ze čtyř závodů. Čekala jste, že to půjde tak snadno? Určitě ne, ani náhodou. Ne že by mě závody ve Špindlu, kde se mi nedařilo, tak vystrašily, ale čekala jsem to nabitější. Dříve jsem jasně vyhrávala i díky chybám, které holky dělaly, teď už se jich dokáží vyvarovat. Po prvním trochu nervózním závodě jsem se uvolnila, druhý a třetí se mi jely nejlépe, protože jsem to měla dobře rozjeté a věděla jsem, že ještě potřebuji zajet dobrý výkon. Takže to bylo takové rovnovážné prostředí, které člověk potřebuje k motivaci. A poslední závod v neděli už byl moc uvolněný.
Co vás ještě čeká před mistrovstvím Evropy v Tacenu? Do poslední chvíle jsme se snažili to nezakřiknout a neplánovat. Nic převratného se stejně plánovat nedá. Akorát v úterý nejedu s týmem na soustředění do Tacenu, odjedu tam až před šampionátem, ale zase o čtyři dny dříve než ostatní. Pak objedu všechny tři závody Světového poháru.
Před sezónou jste nevěděla, co můžete od kratší lodě čekat. Už jste se s ní sžila? Rozhodně se to zlepšuje, ale očekávám, že se to projeví až koncem sezóny, nebo třeba dokonce až za rok, protože to samozřejmě chvíli trvá. Zajet na ní standardní výkon se určitě dá, teď jde o to, využít jejích předností a projíždět branky více natěsno, nebo se rychleji otočit.
Odzkoušela jste si trať v Troji rok před světovým šampionátem Co vám tam z pohledu závodnice ještě chybí? Z pohledu závodnice už nic, spíš chybí zázemí pro diváky. Přijde mi, že je tam málo místa. Je třeba, aby závodníci měli prostor na procházení tratě a diváci byli jinde.
