Článek
„Je toho dost,“ připouští rodák z Nymburka. „Ale je to rok, kdy o moc nejde, aspoň si zatrénuju a zazávodím. Když to nezvládnu, budu vědět, že to příště dělat nemám,“ bezstarostně hlásí s výhledem na příští sezónu, když už se bude bojovat o olympiádu v Riu.
Mladík označovaný za nástupce Martina Doktora bude v německém Brandenburgu obhajovat evropské tituly na 500 i 1000 metrů, z přehnaných očekávání si ale těžkou hlavu nedělá.
„Laici si určitě říkají, že přivezu tři medaile, nejlépe zlata, ale já jsem nohama na zemi. Málokomu se povede tituly obhájit a pro mě bude vrcholem až srpnové mistrovství světa v Moskvě,“ připomíná Fuksa. Přesto se bez cenného kovu vracet nechce. „Reálné jsou dvě medaile a pokusím se přivézt aspoň jednu,“ slibuje.
Doma si udělal místo
Při svém nabitém programu letos mohl teoreticky posbírat v součtu až třináct medailí. „Kdyby jich bylo celkem pět, bylo by to super, na dvoustovkách s nimi moc nepočítám,“ přiznává.
Kapacita jeho domácí čestné vitríny ostatně také není neomezená, zvlášť když velmi úspěšným závodníkem byl už jeho otec Petr.
„Máme menší posilovnu, kde má táta medaile vyskládané, tak se mi tam nic nevejde. Já je mám v pokoji na takové tyčce, nedávno už jsem musel dát ty z menších závodů do tašky pod postel, a nechal tam jen ty z mistrovství světa, Evropy, republiky a světových pohárů,“ říká Fuksa.