Článek
Kajakář Josef Dostál při své rybářské vášni.
Na ryby vás to táhlo odmala?
Děda mě v Senohrabech bral, už když mi bylo půl roku. Nejdřív mě nosil na zádech v takovém batohu. Když jsem vyrostl, tak jsem nafasoval holínky. Vždycky mě postavil doprostřed potoka, někam odešel, já pak začal křičet, ať mě přenese. Přišli jsme domů, oba mokří, babička jančila. Rád na to vzpomínám. Dneska je dědovi osmdesát, ale pořád toho kolikrát pochytá víc než já. A dobře si u toho popovídáme.
Při soustředěních se vždycky snažíte jít na ryby? V Račicích to asi moc nejde…
To ne, i když i tam mám dva revíry. V Račicích chodím radši do oblíbené cukrárny. (úsměv)
Vloni jste za rybolovem vyrazil autem až do Norska. Velký zážitek?
Byli jsme hodně na severu, nad Trondheimem. Bylo dost hnusně, ale poslední den jsem nakonec chytil největší rybu. Tresku přes 90 centimetrů, vyrovnal jsem si rekord.
Kam vás to za rybami ještě láká?
Hrozně se mi líbí Aljaška nebo řeky v Kanadě na lososy, to by bylo úžasný. Kdyby byly někdy poslední závody sezóny v Americe, jel bych pak třeba na čtrnáct dnů na ryby. Navíc mám v Americe známé v Kalifornii přes mamku (jazzová zpěvačka Eva Emingerová – pozn. red.), tak už mě letos vytáhli na ryby do velké zátoky v San Diegu. Ještě jsme se domlouvali, že bychom mohli jet do Mexika na moře. A letos po sezóně se chystám na Havaj za kamarádem, se kterým v Americe trénujeme. Rád rybaří, tak sliboval, že mě vezme na ryby. Jsou tam zlaci nachoví, takové krásné zlaté ryby.
Co vás na rybaření nejvíc baví? Ten klid?
Já právě ten klid vůbec nemám rád. (směje se) Nejradši chytám buď na třpytku, nebo mouchu, kdy člověk musí něco dělat. Nejradši mám adrenalin, kdy ryba zabere a já nevím, jestli ji vytáhnu. Cítím ji na prutu a vidím, že je jen na mně, jestli ji dokážu zdolat, nebo ne.
Chodíte na ryby i s parťáky ze čtyřkajaku?
Hugo (Lukáš Trefil – pozn. red.) chodí na ryby, ale ne na pstruhy. Spíš úhoře nebo candáty a mě právě sedět u vody moc nebaví. Jdu s dědou, nebo radši sám, mě pak ty lidi rozčilujou. Ale když jdeme ve dvou, nechám dědu chytnout pstruha, nebo naopak on nechá mě. Máme takovou úctu, že chceme dopřát i tomu druhému, aby si zachytal.
Pak si úlovky zvládáte i upravit a uvařit?
Jasně. Nejradši mám pstruhy potoční, což je u nás původní ryba, ale vysazují se tu i pstruzi duhoví. A rozdíl mezi nima je obrovskej. Duháci, jak jsou chovaní v sádkách, líp rostou, ale nechutnají tak dobře. A potočák z normálního potoka, divoce vylíhnutej? Kam se hrabe nějaký losos.
