Článek
Dají se zlata na olympijské kilometrové trati ze singlu a ve čtyřkajaku nějak srovnat?
Nedají. Na singlu si za všechno můžu sám, dělám, co chci. Ve čtyřkajaku hákuje Dan Havel, podle něj se všichni snažíme trefit do záběru. Zase ta radost je ale jiná tím, jak je společná. Já se ale opřel do hymny pokaždé. Když něco velkého vyhrajete, je to vždycky hodně emotivní a mojí výhodou je, že když jedu víc disciplín, nejsem ani tolik nervózní.
Čtyřkajak byl favoritem, ale čím si vysvětlujete nečekaný individuální triumf?
Ještě teď nechápu, kde se to ve mně vzalo. Divil jsem se, že za sebou nechávám hvězdy. Seděla mi ale teplá moskevská voda a vycházela technika dynamických záběrů. Uměl jsem se mezi nimi i správně uvolnit, pak to vypadalo, že mě závod vůbec nebolel, což muselo ostatní deptat. Naopak úspěch čtyřkajaku visel ve vzduchu. Všichni cítili, že když zajedeme tak, jak umíme, tak to nemůže dopadnout špatně. Na zlato ale musíte rychle pádlovat i mít štěstí.
Co říkala na vaše vítězství maminka Eva, která ještě jako Emingerová reprezentovala ve volejbale?
Když jsem se jako malý doma chlubil, že jsem něco vyhrál, tak mě vždycky hecovala, že ona skončila s repre třetí na mistrovství Evropy, abych nenosil nos nahoře. Teď mi hned do Moskvy psala SMS, že jsem její král. Už se moc těším na zářijovou dovolenou na Havaji.
Dokážete dvě disciplíny i dál tak úspěšně kombinovat?
Rád bych. Zatím to na velkých závodech časově nekoliduje, což mi hraje do karet. V Moskvě jsem od legendy van Koeverdena slyšel, že když má kajakář dobré dny, je potřeba si je užít, a když přijdou špatné, musí se to přetrpět. Začneme se tedy radit s trenérem Leštinou, co udělat, abych měl ještě někdy tak dobré dny jako teď v Moskvě. Nejlepší by bylo zapamatovat si cestu k těm dvěma vítězstvím až do olympijského Ria.
