Článek
Po sobotním kilometru jste byl malinko rozmrzelý, zlatá pětistovka vám jistě výrazně zvedla náladu…
Čtvrté místo na kilometru nebyl neúspěch, byl jsem v kontaktu, což je pro mě důležité, ale s medailí na krku by to bylo samozřejmě mnohem lepší. Zlato je paráda, spravil jsem si chuť, pětistovka je moje oblíbená trať.
Cítil jste v závěru i podporu fanoušků na tribuně?
Vždycky ve finiši tribuny vnímám, ale tady jsem diváky ani neslyšel, což bylo asi tím, jak jsem byl v pytli…
Po finále kilometru jste byl hodně zničený, kvůli nevolnosti jste sotva mluvil…
Bylo mi asi nejhůř, co kdy po závodě. Strašně jsem se vydal…
Dovedl jste si v ten moment představit, že vás tu čekají ještě dvě finále?
Samozřejmě jsem si za to nadával. Vždycky, když dojedu kilometr a mám toho dost, tak si říkám, že já blbec jedu ještě dvě další tratě, ať to příště nechám někomu jinému, ale já jsem hrozně hamižnej. (úsměv)
Jak se vám povedlo na neděli zregenerovat?
Dal jsem si masáž, vyjel se, naštěstí mi dodala sílu povedená rozjížďka na dvoustovce. Ale večer jsem byl strašně unavený, podíval jsem se třetinu a půl hokeje a šel spát. Říkal jsem si, že už jsem asi starej, jak mi bylo ve čtvrtek dvaadvacet.
Máte v plánu podobný trojboj i na mistrovství světa v Miláně, kde se pojede o olympiádu?
Určitě ne. Kilometr, možná k tomu dvoustovka, ale ještě uvidíme.