Článek
Co se stalo na dvacáté brance?
Chtěl jsem si to pojistit, abych neudělal velkou botu, že do brány zajedu moc brzo, jako se to stalo Martikánovi, který tam nechal 50 sekund penalizace. Chtěl jsem to projet v klídku, ale ten klídek byl asi moc velkej. Měl jsem se tam víc natlačit.
Hrklo ve vás, že chyba vás může stát postup?
Trochu jo. Dnešní trať nepatří mezi nejtěžší, sice je dost těžká voda, ale kombinace branek nepatří k pekelným, kde by se dal najet na soupeře větší náskok. Pole je hodně vyrovnané a taková bota by mě mohla stát postup. A do druhé kvalifikace už se mi nechtělo.
Na poslední protivodné brance už asi není moc sil bojovat s proudem…
Je tam ještě docela proud, nejede to tam nahoru samo. A ještě si musíte dávat bacha, abyste z toho vyčerpání a snahy to urychlit nevyjížděli moc brzo a neťukli branku při výjezdu, což se stává. Zády nebo bokem to lehce šťouchnete, dostanete další dvě vteřiny a je hotovo.
Díval jste se na některé závodníky před vámi?
Nedíval. Většinou se chodím rozjíždět, že do lodě vlezu a už z ní nevylézám. Ono se do ní souká tak blbě, že se snažím ten proces minimalizovat. A na ty první ani nemá cenu koukat, pak začnete přemýšlet, co to tam dělají, že to v jejich pojetí vypadá skoro nerealizovatelně…
Proběhly vám tu hlavou vzpomínky na olympiádu před třemi lety?
Jo, člověk vzpomíná, co tu při olympiádě stálo a jak to bylo honosné. Teď tu nejsou tak obrovské tribuny. Ale cestou nahoru výtahem do startovního bazénu jsem si na olympiádu vzpomněl, dýchne to na vás, na startu se usmějete a řeknete si: Bylo to docela fajn.
Před nedělním semifinále budete mít dva dny volna, vyhovuje vám vcelku roztahaný program šampionátu?
Mám radši, když to jde za sebou. Pro mě by bylo ideální, kdyby se jelo odpoledne a pak jsme jeli domů. Většinou nemáte ani kde trénovat, můžete jezdit na rovné vodě a to já nesnáším, trávíte pak čas trochu připitoměle. Snažím se dělat něco na počítači, ale sedět celý den u něj taky není žádná zábava…
