Článek
Pro vaší tréninkovou skupinu to byl famózní víkend…
Nedokážu si představit, že by táta byl ještě spokojenější, snad jedině, kdyby byl Tuňák (Ondřej Tunka) ještě druhý. Tak věřím, že tentokrát i on půjde do hospody a pořádně si to užije. (směje se)
Vy jste do finále nastupoval po druhém místě v semifinále jako předposlední. Naděje na životní úspěch vaši psychiku vůbec nesvazovala?
Nervy jsem měl spíš před semifinále. Ve finále jsem slíbil, že pojedu hranu, že to odpálím, jak umím. V půlce trati jsem tušil, že je to dobré, ale tak nějak jsem si říkal, že to buď pojistím, nebo odjistím, samozřejmě, že jsem to odjistil. (směje se) Musím se přiznat, že jsem věřil, že to bude dobré. Už kvůli tomu, že táta před dvaceti lety tady v Anglii vybojoval svou jedinou medaili z mistrovství světa. A také proto, že jsem tady jezdil dobře a měl tu rodinu. Opravdu jsem si věřil a jsem strašně rád, že to takhle vyšlo.
Diváci u kanálu občas až obdivně vyjekli, když viděli, s jakým rizikem jedete…
Jsem mistr světa, to je riziko, které za to stojí. Samozřejmě, že je to jízda na hraně, ale vždy se snažím jet tak, abych o průjezdu věděl, že to jde.
V cíli na vás pak tatínek křičel, že jste neuvěřitelný.
Po pravé straně běžela jedna část rodiny, po druhé běžel táta, všichni nadšení. To bylo úžasný.
Jak jste pak prožíval jízdu posledního muže na startu, vašeho tréninkového parťáka Ondřeje Tunky?
Bylo mi ho trochu líto. Byl bych naštvaný, kdyby mě porazil někdo, kdo jede jako poslední, ale Tuňákovi jsem přál, aby jel co nejlíp. Škoda, že mu to nevyšlo, ale na první sezónu v reprezentaci si určitě nemůže stěžovat.
Byl v sezóně nějaký moment, kdy jste o sobě pochyboval?
Po mistrovství Evropy i svěťáku v Troji jsem měl pocit, že už nejezdím nejrychleji na světě. Tak jsem se odhodlal ke změně, pořídil si novou loď. Zatím jsem s ní jel dva závody (ME do 23 let a MS) a mám dvě vítězství, to je dobrá bilance. (úsměv)
Čeští kajakáři teď vládnou. Vy máte dva tituly mistra Evropy, teď i světové zlato stejně jako Vavřinec Hradilek, jenž má také olympijské stříbro. Čím to?
Jsme největší střelci, nebojíme se, možná i kvůli tomu pak dokážeme útočit na nejcennější medaile. Je to paráda, akorát je pak bohužel těžší se dostat na největší závody.
Máte i pět bodů do domácí olympijské nominace. Je to mílový krok směrem k účasti v Riu?
Myslím, že kdybych se soustředil víc na nominační body, tak jsem neuspěl. Beru to tak, že v této sezóně jsem vyhrál největší závod a za to mám oprávněně i body do příštího roku. Uvidíme, jestli mi to k nominaci pomůže, určitě pro to udělám maximum.
| Očima Jiřího Prskavce st., trenéra a otce |
|---|
| „Nahoře jel Jířa dobře, a když byl u branky číslo dvanáct, najednou vypadla velká obrazovka. Nevěděl jsem skoro nic a běžel do cíle, půlku trati jsem neviděl. Ale pro mě je to tu celé neskutečný zážitek. Mít čtyři závodníky, tři ve finále a dva mistry světa… To už snad ani nejde líp. V cíli jsem Jířovi řekl, že je neuvěřitelnej. Není flegmatik, ale ani nervák, nejlépe jede, když se dostane do finále. Předtím se snaží jet malinko víc na jistotu a to úplně neumí.“ |
