Rubriky:

Vodní sporty

Šplhání po fasádě i emoce v Terezíně. Hradilek vedle hereckých es poznává filmový cirkus

3. prosince 2015 08:25 - Praha

Ze slalomových vod byl hozen do těch hereckých. A rovnou do hlavní role! Stříbrný medailista z olympiády v Londýně Vavřinec Hradilek producentům filmu Tenkrát v ráji ideálně pasoval do postavy horolezce Josky Smítka, jenž byl popraven nacisty. A tak kajakář v těchto dnech místo trenéra Miloslava Říhy poslouchá režiséra Petera Pálku.

Vlastimil Vacek, Právo

Co vás zatím na filmovém řemesle nejvíc překvapilo?

Každý den něco. Fakt je to cirkus. Šedesát lidí na place, jedeme každý den už nějaký šestý týden. Je to ohromně náročné, přijde mi neuvěřitelné to celé zorganizovat.

Co je nejnáročnější? Čekání mezi záběry?

Lidi mě připravovali, že se hodně načekám, já říkal, že to je podobné jako na závodech. Není, tady se čeká o hodně víc. Ale nemám to tak, že by mě něco nebavilo a štvalo. Maximálně si natáčení užívám, těším se na každý den.

Jste po natáčecím dnu podobně zničený jako po tréninku?

Je to jiná únava. Tady je to spíše psychické vypětí, hodně čekání a příprav na akci. Ale fyzicky se nepředřu, lezecké scény máme hotové. Ty byly fyzicky náročné, teď už je to jen o dotáčkách ve městě.

Oproti závodům je výhodou, že u filmu se nemusí povést vše na první pokus.

Byly i scény, kdy jsem věděl, že máme jen jeden pokus. Kvůli světlu, rekvizitám, nebo byly tak těžké, že pokusů nesmí být moc. Určitě k tomu nepřistupuju tak, že pokusů je dost. Snažím se, aby to bylo dobré od začátku.

Měl jste z natáčení na začátku velký stres?

Nejvíc ve stresu jsem byl asi na začátku druhé třetiny natáčení, to jsem měl dva tři dny, kdy jsem byl nervózní. Hodně záleží na prostředí, pomáhá mi točení venku, kde mě to baví, interiéry tolik ne, prostor je zhuštěnější, na place je padesát lidí, každý má svou úlohu… Ale on je tam stres potřeba, jako při závodech. Když člověk není nervózní, je to špatně.

Hrajete po boku osobností jako Jan Budař, Miroslav Etzler, Vica Kerekes…

Velká jména… Jejich přístup je úžasný, dávají mi dobré rady. Je pro mě čest, že s nimi můžu pracovat.

Co vám radí?

Ne, že by mi konkrétně říkali, jak něco musím dělat. Spíš mi řeknou, jaký mají přístup a jak to dělají, ale přednesou to naprosto nenásilnou formou. Člověk si z toho vezme, co chce.

Ptají se vás i na sport?

Bavíme se o všem. Ale jsem po dlouhé době v prostředí, kdy se s lidmi nemusím bavit o vodě a sportu, řešíme jiné věci, to mě baví. Jsem najednou součástí úplně jiné komunity, i lidsky mě to posunulo.

Poznamenalo vás natáčení i v tom, že jste více sledoval herce v televizi?

Snažil jsem se dívat víc na filmy. Ale spíš mě chytlo to prostředí, u každé scény mě zajímá, jak se dělala, to mě baví. Protože film je jeden velkej podvod. (směje se)

Co jste vlastně musel absolvovat, než natáčení začalo?

Měl jsem pár sezení s Claudií Vašekovou. Tam jsme mluvili, říkala mi základní věci, zkoušeli jsme si zahrát různé nálady. Ale nebylo toho zase tolik, až jsem byl překvapený. Ono to pak stejně přebije samotné natáčení.

Část filmu jste natáčeli v Terezíně, kde byl Josef Smítko popraven. Byly to pro vás silné momenty?

Není to dobrý pocit, když tam Honza Budař jde v gestapácké uniformě, všude je svastika, Hitler na zdech… Ještě se točilo 17. listopadu, nebylo to nejpříjemnější natáčení. Ale myslím, že obraz bude vypadat hezky, snad se to vyplatilo.

Využíváte dubléra? Některé z lezeckých scén asi byly náročné…

Já si vždycky všechno chtěl zkusit. Když se mě ptali, jestli chci, aby za mě něco dělal dublér, většinou jsem řekl, že to zvládnu. Něco samozřejmě dělal, produkce a štáb si nemůžou dovolit, abych si tam zlomil nohu při nějakých seskocích. Ale zaskákal jsem si z výšky do krabic, lezl po fasádě baráku…

Milostné scény jste také točil?

Už nějaké intimnější záležitosti byly.

Jaké to pro vás bylo?

Těžké, těžké… Ale Vica mi opravdu hodně pomohla.

Už si představujete, jaké to bude, až při premiéře film uvidíte?

Samozřejmě o tom přemýšlím, ale asi to nebudu řešit. Nějak to vyplyne, prostě to budu brát jako promítání.

Co když se jako herec zalíbíte a přijde další nabídka?

Doufám, že ne. (úsměv) Odletím na tři měsíce pryč, doufám, že v tréninku doženu, co jsem zameškal, a pak budu mít sezónu. Pokud bych se někomu zalíbil, samozřejmě o tom uvažovat budu, ale v tuhle chvíli je to bezpředmětné.

Rio musel obětovat, parťákům jen závidí
Většina české slalomové reprezentace si teď zvyká na novou trať v Riu, Hradilek zatím střídá natáčecí lokace. Byť bude pro obhájce stříbra cesta na olympiádu složitá, neboť Jiří Prskavec má díky letošnímu světovému titulu pětibodový náskok, šanci testovat trať měl. Ale nevyužil ji, poznatky z Ria čerpá jen prostřednictvím fotek a videí. „Hrozně jim závidím,“ neskrývá kajakář. „Ale není žádný průšvih, že tam nejsem, stejně bych jel víc za teplem. A mám nabídku od brazilského týmu, že bych za nimi mohl v zimě jet,“ hlásí. O sestavě pro Rio budou rozhodovat především čtyři jarní nominační závody. A pokud se Hradilkovi nepovedou, jistě si vyslechne i narážky, že před bojem o olympiádu dal přednost herectví. „Neřeším to. Jsem svobodný člověk, samozřejmě vím, že nějakou zodpovědnost mám, ale dělám to, co si myslím, že je pro mě v tuhle chvíli nejlepší,“ vysvětluje.
Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Vodní sporty

Filtr článků - Vodní sporty