Článek
Povedlo se vám sjet trať tak, jak jste si naplánovali?
Prskavec: Hlídky asi nikdy nejde sjet na sto procent, ale myslím, že jsme se tomu optimu docela přiblížili. Jsem rád, že to vyšlo.
Žádná krizová situace?
Přindiš: V předposlední protivodě, tam jsme si původně s Jířou mysleli něco jiného. Věděli jsme o sobě, naštěstí jsme si tak v mysli pověděli, že to pojedeme jinak, než říkal trenér.
Prskavec: Myslím, že už na startu, kdy jsme na sebe kývali, že jedem, tam přeběhla myšlenka: Já ti to tam pošlu. (úsměv)
Dá se během jízdy na sebe něco křiknout?
Přindiš: Já akorát křičel dole na Tuňáka (Tunku), aby jel.
Tunka: Jenže já byl tak tuhej, že mi to vůbec nepomohlo.
Tušili jste už během jízdy, že na mezičasech bojujete o první místo?
Prskavec: To ne. Ale beru vždycky jako dobré znamení, když se mi jede dobře a kluci jsou hned za mnou.
Na mezinárodní akci jste jeli v této sestavě poprvé. Jak jste určovali, v jakém pořadí pojedete?
Přindiš: My se takhle domluvili s Jířou, že Tuňák pojede uprostřed, a bylo hotovo. (úsměv)
Tunka: Já asi týden protestoval, ale bylo to marný. Uprostřed je to totiž hrozná dřina, musíte pádlovat celou dobu a oni se vezou.
Přindiš: Já totiž nemusím jet na začátku a Jířa na konci.
Prskavec: Myslím, že u téhle sestavy zůstaneme i pro mistrovství světa.
Jste rádi, že se hlídky jely nezvykle už před individuálními finále?
Prskavec: Já už jo, protože je jasné, že se nepojede domů s prázdnou.
Přindiš: Asi je to lepší. Když se individuální závod nepovede, těžko se hledá motivace, a když se povede, člověk je v euforii a bývá to ošemetné.
Jirko, vy v individuálním závodě pojedete jako obhájce zlata, Vítek v roli vítěze kvalifikace. Co vás potěší?
Prskavec: Já chci do finále. A pak se můžeme bavit o vyšších příčkách.
Přindiš: Finále je jasný cíl, pojede ho patnáct lodí. Ale trať se změní, tak se necháme překvapit, jaká bude.
