Je nejrychlejší v historii, sebevědomí má na rozdávání. Přidá Fuksa další zlata?

To je dost silné slovo, nejsem člověk, co by vyhlašoval takové věci. Cítím se v pohodě a mám radost, že všechno to úsilí v tréninku k něčemu vede.

Nejvíc, co to šlo. Sebevědomí mám na rozdávání, forma je nejlepší, co může být.

Právě on mi jako první hlásil, že jsem zajel nejlepší čas historie na kilometru, já to vůbec nevěděl. Byl jsem rád, že jsem vyhrál, a na časomíru jsem se nedíval. Takže ani nevím, jak na mě koukají. Já, když se podívám do startovní listiny a vidím nějaké jméno, řeknu si, že ten je dobrej. Tuším, že oni si řeknou to samé a po začátku letošní sezóny se mě bojí třeba ještě víc než já jich. Ale po závodě spolu vycházíme dobře, bavíme se o všem.

Letos poprvé jsem se cítil líp na kilometru, což je dobře, protože to je moje hlavní trať a olympijská disciplína. I tréninků jsme letos absolvovali víc vytrvalostních, abychom to směřovali ke kiláku. Ale na pětistovce chci zase ukázat, že patří mně, obhájit ty výsledky, a všem předvést, že jsem pořád nejlepší.

Na tu zatím tolik nemyslím, ani jsem moc sprinterských tréninků nenajezdil, vůbec nevím, co od toho čekat. Jezdí se jinak, u kilometru mám frekvenci záběrů kolem šedesáti za minutu, na pětistovce skoro sedmdesát a u sprintu je můj rekord sto, ale tak se nedá jet celá dvoustovka.

V Srbsku bude teplo a na teplé vodě se jezdí rychle. Byl jsem tam poprvé loni na svěťáku a vyhrál kilák i dvoustovku. Kdyby padl zase rekord, je to samozřejmě super, ale priorita jsou co nejlepší umístění.

Přesně téhle otázky jsem se bál. (úsměv) Víte, že nejsem z těch, kteří by vyhlašovali velké plány. Jsem v pozici, že bych se neměl bát říct, že bych chtěl mít dva tituly mistra Evropy, ale mé skromné já mi to říct nedovolí…