Článek
Kdy vám bylo nabídnuto nést vlajku na slavnostním zahájení?
V prosinci, když jsem tady byl, se mě zeptali, jestli bych o to měl zájem. Samozřejmě jsem řekl, že by to pro mě byla obrovská pocta. Od té doby jsem neměl žádné informace, jak se to vyvíjí. Až ve středu mi generální manažer našeho mužstva sdělil, že vlajku ponesu já. To jsou věci, o nichž se nijak nepřemýšlí, ty se prostě berou.
Na zahájení Her půjdete poprvé, přestože jedete na svou čtvrtou olympiádu...
Přesně tak. Bude to úplně něco nového. Hráči NHL jezdili na olympiády vždycky až na poslední chvíli. Vůbec si to neumím představit, jak bude zahájení probíhat. Viděl jsem ho jen v televizi. Určitě to bude dlouhé a náročné, ale to se nedá nic dělat.
Může to být v něčem těžší než na ledě?
Náročnější to může být z toho důvodu, že člověk není zvyklý někde čekat dvě hodiny. Nevíte, co bude, kdy půjdete. Organizátoři nahánějí sportovce určitě o dvě tři hodiny dřív. Ale jde především o poctu, proto jsem souhlasil. Zahájení bude poprvé v historii v hale, tam snad taková zima nebude. Ale já jsem z Omsku zvyklý na minus čtyřicet stupňů, mne hned tak nějaká zima nezaskočí. Jestli tam je teplo, jak se píše, tak klidně můžu jít v tričku (smích).
Když jste přiletěl z Ruska, byl jste hodně unavený. Už se cítíte odpočatý?
Byl jsem unavený proto, že jsem noc před příletem nespal. Poslední dny byl náš hokejový program hodně nabitý nejen co se týká zápasů, ale i cestování. Po příletu jsem se vyspal, což je pro mne hodně důležité. Tréninků moc nebylo, ale dělal jsem věci, na které jsem měl chuť a cítil, že je potřebuji dělat. Nikdo mě do ničeho nenutil.
Jste zvědavý, jak se vám bude dařit na ledě ve Vancouveru? Naposledy jste říkal, že to tam při NHL nebylo nic moc.
To není o zvědavosti. Každý sportovec, když jede na olympiádu nebo jinou velkou akci, kdy někoho reprezentuje anebo hraje třeba jen sám za sebe, chce odevzdat co nejlepší výkon. To je normální a platí to vlastně pro každou profesi. Pro mne nebude takový problém zvyknout si zase na užší kluziště, i když jsem na něm už dlouho nehrál. Jediné, z čeho bych mohl mít obavy, abych našemu mužstvu opravdu hodně pomohl.
Nepřemýšlíte o tom, co se bude dít v zámoří, kde se čeká, co předvedete?
Budu upřímný. Tyhle věci mě vůbec nezajímají, jdou mimo mne. Nemyslím si, že bych byl tak špatný hokejista, abych tam nemohl hrát třeba ve třetí nebo čtvrté lajně. Tam bych se vešel, i kdybych hrál opravdu špatně. Já se tam nejedu ukazovat. Jediný důvod, proč tam jedu, je, že chci prostě pomoci národnímu mužstvu. Pro mne to je asi poslední velký turnaj, možná ten největší v kariéře. Nechci proto zklamat. Na rozdíl od těch předchozích turnajů nejedu do Vancouveru jako lídr týmu, ale jako pomocník. Tak by to mělo být i chápáno. A když to tak bude a já opravdu pomůžu ostatním, budu mít radost.
Kdo by tedy měl být tím tahounem mužstva, když ne vy?
V mužstvu jsou hráči v ideálním věku jako třeba Eliáš, Havlát. Já věřím, že jim pomohu, abychom se dostali co nejdál, ale záležet bude hlavně na nich. Kdo by co čekal od skoro čtyřicetiletýho hokejisty.
Ale fanoušci od vás budou očekávat, že tým potáhnete...
To je médii zkreslená realita. Ta je úplně někde jinde. Sám vím, čeho jsem schopný a čeho ne. Už nejsem Jágr před deseti roky, kdy jsem věděl, že pokud se cítím dobře, budu lepší než devadesát procent hokejistů na světě. Takový už prostě nejsem, to je realita.
V pondělí 15. února oslavíte osmatřicáté narozeniny. Těšíte se na oslavu?
Oslavám narozenin nebo svátků nedávám žádnou velkou důležitost. Takže pokud nic nebude, zlobit se nebudu. Pokud ano, budiž. Ale nejsou to padesátiny, takže to není tak významené. (smích).
Jak vidíte šance českého týmu ve Vancouveru?
Musíme být realisti. Když se nás hokejistů ptají, jaké máme šance, bylo by smutné, kdybychom říkali, že nemůžeme vyhrát. Pokud sportovec nejede na takovou akci s nejvyššími ambicemi, tak nemá cenu tam jezdit. Všichni si ale uvědomujeme, že nejsme žádní velcí favorité. Podle hráčských statistik soupeřů tam jedou silnější mužstva. Ale jen jména zápas nevyhrají. Na takovém turnaji je důležité, aby tým byl dobře složený, byl v dobré náladě, držel pohromadě a podal co nejlepší výkon. Nevěřím tomu, že mužstva, jako mají Rusko nebo Kanada, můžeme porážet v každém zápase, ale občas ano. A třeba to bude právě na tomto turnaji.
Vyhovuje vám herní pauza před startem turnaje?
Nikdy jsem neměl takovou herní přestávku, vypadl jsem z rytmu. Deset dní je přeci jenom moc, zvlášť když nemáte žádné pravidelné tréninky. To je zabiják. V tom bude pro nás Evropany hrozná nevýhoda a ohromná časová díra. Raději bych skončil někdy 15. nebo 16. února a hned nastoupil do olympijského turnaje. V tomhle směru na tom budou hráči z NHL mnohem líp. Uvidíme, jak to bude vypadat v prvním zápase... Ale my tam neletíme, abychom vyhráli na olympijském turnaji první zápas, ale ten úplně poslední.
Takže se Slovenskem můžete prohrát...
Tak to zase ne! Zrovna s nimi ne.
Vyhovuje vám poněkud zvláštní systém olympijského turnaje?
Je nový pro všechny. Uvidíme, komu bude vyhovovat. Mně se zdá jako lepší a spravedlivější, než byly ty na předchozích turnajích. Hned první tři zápasy na turnaji o něco hraješ, o přímý postup. Když vyhraješ ve skupině třikrát, jsi první a nasazený na čtvrtfinále. Máš o zápas méně. Můžeš si odpočinout. V tom nabitém programu to je hrozně důležité.
Trenér Růžička říkal, že byste hrál v útoku s Červenkou a s Čajánkem, jak by vám tato spolupráce vyhovovala?
Jeden zápas jsme hráli spolu proti Rusku a fungovalo to. Síla soupeřů bude ale jiná a bude se hrát na jiném kluzišti. Podle mne bude rozhodovat síla všech čtyř pětek, ne jen té první. Na tomto turnaji bude spousta dobrých hráčů. Pochybuji, že by jedna pětka dokázala rozhodnout úplně všechno. Trenéři tomu rozumí a určitě dokáží tu sílu správně rozvrhnout. S kým budu hrát, se teď nezabývám.
