Rubriky:

Češi v akci

Zlatá Sáblíková: Doufám, že zůstanu stejná

15. února 2010 07:07

Po vítězném olympijském závodě na 3000 metrů nevěřila vlastnímu štěstí. Martina Sáblíková radostně vyskočila na nejvyšší stupeň při květinovém ceremoniálu a smála se na celou halu v Richmondu. „To je fakt neuvěřitelné, já nevím, co říct. Byla jsem strašně nervózní,“ přiznávala rychlobruslařka roztřeseným hlasem.

 

ČTK/AP

Kdy vám bylo jasné, že zlato z tříkilometrové trati už vám nikdo nevezme?

Pořád jsem čekala. Znám Stephanii Beckertovou, vím, co se může stát při závodě, tak jsem radši čekala až do konce, naštěstí to dopadlo....

To vás neuklidnil ani váš vynikající čas?

Když jsem viděla, že to byl rekord dráhy, říkala jsem si, že to je dobré, ale přece jen je to olympiáda, na kterou se každý připravuje víc. Navíc Irene Wüstová to dobře rozjela, ale bohužel nevydržela.

Co vám hlásil trenér před posledním kolem?

Říkal, že jedu dobře, na čas těsně nad čtyři minuty...

Říkala jste, že rozhodnou poslední tři kola a nemýlila jste se. V nich jste získala největší náskok.

Tam se člověk musí šprajcnout, mně se to povedlo. Já si říkala: „Nemysli na bolest, ale na to že jsi na olympiádě a zkus myslet, že na to máš.“ Naštěstí se to povedlo.

Bolelo to nejvíc v životě?

To zase nemůžu říct, protože ta euforie při závodě a adrenalin, že ti lidi jsou při vás, strašně pomáhá.

Na posledním tréninku den před závodem jste přitom vypadala vcelku sklesle...

Já spala dvě hodiny, byla jsem na něm úplně skleslá, říkala jsem si, jestli nebudu spát ani dneska, tak sem vůbec nemusím chodit. Nechtěla jsem s nikým mluvit. Dneska jsem po prášku usnula docela dobře, sice až ve dvanáct, ale spala jsem až do osmi.

Na co jste myslela před startem? Na kuráž, jak vám radila paní Čáslavská?

Ano, je pravda, že na ni jsem si taky vzpomněla. Ještě jsem si vzpomněla na slova z filmu Pokojný bojovník.

Jak znějí?

Kde jsi? Tady. Kdy je to? Teď. A kdo jsi? Tahle chvíle. Tak jsem si říkala, že si to musím užít. To jsou poslední slova v tom filmu.

A opravdu z vás ta nervozita spadla?

Úplně ne, ale mě strašně pomohlo, jak ta hala bouřila, když jely kanadské závodnice, to bylo tak nehorázně pěkné, že jsem se musela smát. Už kdyby to nedopadlo, tak za tohle to stálo...

Změní se vám s olympijským zlatem život?

Doufám, že ne a že budu pořád taková, jaká jsem. Nechci nic měnit, když to jde takhle doteď.

Ale bude kolem vás pořádný šrumec, jste na to připravená?

Určitě bude, ale doufám, že to dokážeme s Petrem a lidmi kolem mě ukočírovat.

Dáte si i jako abstinentka dneska na oslavu skleničku?

Ne, ne. Já myslím, že ne. Budu tak hotová, že budu ráda, až padnu do postele. A budu spát.

sob (Vancouver), Sport.cz, Právo

Časová osa: Češi v akci

Filtr článků - Češi v akci