Článek
Před startem sezóny jste říkal, že dostat se na olympiádu je vaším snem. Připadáte si tedy teď jako ve snu?
Určitě. Byl jsem v širší nominaci, ale prvním úkolem pro mě bylo se dostat do prvního týmu Atlanty a od toho se vše odvíjelo. Začátek mi vyšel a jsem hrozně rád, že tu můžu být.
Jasnou jedničkou je v reprezentaci Tomáš Vokoun, jaké to je jet na turnaj s tím, že se vůbec nemusíte do branky dostat?
Voki je jasná jednička už od začátku a když to trenér dal najevo takhle dopředu, pro Vokiho jen dobře. Je to nároďák a nikdo si sem nejede dělat jméno, s Kubou Štěpánkem jsme tu, abychom mu co nejvíc pomohli a v případě potřeby za něj zaskočili.
Už jste se stihli s Vokounem víc poznat?
Trochu jsme pokecali, ale on na to není moc čas. My už se potkali vždycky na chvíli na Floridě nebo v Atlantě po zápasech, tady na to ještě bude čas. Ale nejsme tady od toho, abychom si povídali, ale abychom udělali nějaký úspěch.
Poslední týdny v Atlantě byly dost hektické, jste rád, že si tu psychicky odpočinete?
Hlavně ten rozvrh je hrozně náročný. Kvůli olympiádě se hrozně cestuje, my strávili velkou část sezóny na tripu, hrálo se každý druhý den. Neřekl bych, že jsem si sem jel odpočinout,ale je to příjemná změna, protože potkáte kluky z Česka a zažijete s nimi spoustu srandy.
Atlanta prošla po novém roce velkými změnami, jak se projevily na pohodě v týmu?
Po tom trejdu, co vyměnili Kovalčuka, jsme hráli docela dobře. Ti noví kluci, co přišli, hráli dobře, dávali góly a vyhrávali jsme. Nálada je dobrá, na tripu jsme teď udělali čtyři body proti dobrým týmům, to je slušné. Je dvacet zápasů do konce, na play off ztrácíme dva body...
Ala nahradit góly Kovalčuka asi nebude snadné...
Nahradit ho nejde, odešlo padesát gólů, ztráta hráče jako Kovalčuk je vždycky velká rána. Ale probudili se i ostatní střelci, kteří se snaží tu ránu po něm zacelit. A celkem se to daří.
Chybí vám i jako parťák? Několikrát o vás hezky v médiích hovořil...
Určitě to byl skvělý kluk do party, kapitán, byla s ním velká sranda jako je i s ostatními ruskými kluky, což jinde nebývá. My a Washington jsme asi výjimka. Je to skvělý kluk, ale teď tam máme jiné šprýmaře.
Kovalčuk bude velkou hrozbou pro český tým i v nedělním zápase. Co na něj platí?
Hodně lidí se mě na to ptá. Asi je třeba mu hokej znechutit. Když je u puku, strašně těžko se od něj odstavuje. Někdy jsem myslel, že ho mám přečteného a už vím, co dělá, ale u takového hráče to nevíte nikdy. Musí se být pořád u něj a nenechat mu místo na střelu, protože jak má čas a napřaženo, je to hodně nebezpečné.
Jakou jste s ním měl bilanci při trénincích?
To je věc, kterou bych se nechtěl chlubit. (úsměv) Jezdil proti mě nájezdy, občas mu to vyšlo, jindy ne, ale nemyslím, že by do toho chodil při tréninku naplno, to by vás mohl zranit. Určitě byl ale proti mně v plusu.
Více než výměna Kovalčuka se vás dotkl odchod brankáře Lehtonena, ubyl vám sok.
Předtím nám řekli, že tři gólmany si nenechají, tak jsme věděli, že jeden z nás bude muset odejít. Padlo to na něj, když celou sezónu se zraněním nehrál, tak ho vyměnili do Dallasu. Řekli nám (se Švédem Hedbergem), že jsou s námi spokojení, dají nám důvěru do konce sezóny a je to jen na nás. Je dobré, že víme, na čem jsme, můžeme se soustředit na zbytek sezóny a nemusíme myslet, jestli někdo z nás bude vytrejdovaný.
Bál jste se, aby při trejdu neukázali na vás?
Neřekl bych, že bál, ale tušil jsem, že to může přijít. Potkalo to i Ilju Kovalčuka a řadu dalších hráčů. Naštěstí mě to minulo.
Jak vycházíte s Hedbergem, který je skoro o generaci starší?
Nedá se říct, že bychom byli kamarádi a vyhledávali se po odchodu z kabiny nebo si volali každý den, ale jako mezi gólmany máme vztah výborný. On je v lize nějakých deset let, má hrozně zkušeností, a já tak můžu vidět, co to obnáší, aby se tam ten gólman udržel.
Už cítíte, že jste napevno zakotvil v NHL?
Doufám, že jo, ale nevíte, co bude za rok, na naše místo se tlačí další hráči. Ten boj v NHL je každý rok a každý kemp, málo kluků to má jisté. Když výkonnost nebude taková, jaká má být, tak tam nebudu. V NHL nikdy nevíte, co se stane, může přijít nový trenér, nemusí vás mít rád, pošle vás na farmu a musíte bojovat o místo znova. V tom je dobré, že už jsem tři roky v Atlantě, šel jsem po malých krůčcích nahoru a nemusím začínat od znova. Kdybych byl vytrejdovaný, bylo by hrozně těžké začínat někde v prvním týmu, tak bych počítal s tím, že zase půjdu na farmu a budu muset znova o to první mužstvo bojovat.
