Článek
„Den před testem jsem měl regulérní krizi, nic mě nebavilo. Nevím, jestli to nebyl důsledek toho, že jsme sjeli z výšky, ale sotva jsem lezl a na tréninku to nebyl žádný šlágr. Jsme tady dlouho, přitom ani ne v polovině a člověka napadá, že už by nejraději jel domů,“ přiznal záchvat trudomyslnosti Koukal, který byl na sluncem zalitém, ale rychlém sněhu nejrychlejší z českého družstva. „Neberu to tak, že jsem to nandal Bauerovi. Výsledek je naprosto nepodstatný, o medaile se jede až v pondělí,“ podotkl mistr světa z roku 2003.
Bauer, který měl jako jediný z českých závodníků účast v pondělním závodu na 15 kilometrů volně jistou, také nešel do testu v optimálním rozpoložení a skončil čtvrtý za Jakšem a Šperlem. „Zatrénoval jsem si,“ prohodil s trpkým úsměvem. „Snažil jsem se, ale nemohl jsem se dostat do tempa. Taky na mě z toho tréninkového kolotoče padla apatie, ještě že po dni volna přecházíme do závodního režimu,“ dodala největší běžecká naděje.
Pro Petráska byl kontrolní závod klíčovým ukazatelem, jakou čtveřici vyšle do první bitvy o medaile. „Když jsme jezdili do patnáctky, tak bylo o sestavě jasno. Pokud ale sbíráme pětatřicátá, padesátá místa, tak si potřebuji ověřit, jak na tom kluci jsou. Na patnáctku je vždycky přetlak a jednomu bohužel budu muset říct ne. Výsledky hodně napověděly, konečné rozhodnutí ale nechám až po poradě s asistentem Václavem Korunkou,“ komentoval výsledky kouč.
Černý Petr ale nejspíš připadne Jiřímu Magálovi, který projel cílem až jako šestý za nejrychlejším kvartetem a sprinterským specialistou Dušanem Kožíškem.
