Článek
"Kouzlo úspěchu tkví v dobře fungující partě, bez ní nedokážeš nic. Nelze ani hrát sám na sebe, všichni musejí pracovat pro mužstvo, jako jsme to dokázali při mistrovství světa loni ve Vídni. K tomu, aby přišla medaile, je ale nutná i patřičná dávka štěstí," soudí útočník NY Rangers, jemuž v den úvodního zápasu s Německem bude 34 let.
Olympijský turnaj je hodně specifický, mužstvo po jediném společném tréninku naskočí do turnaje, v němž cesta za vysněnou medailí zahrnuje osm zápasů během jedenácti dnů. "Jdeme do toho z plně rozjeté sezóny, nešlo nějak šetřit síly. Nejlepší je neměnit režim, pořád jet naplno a stejně tak jet naplno i v reprezentaci. Rozhodně jedu do Itálie odvést maximální výkon."
Trvale ohnutý malíček levé ruky jako následek zlomeniny z květnového MS ho nelimituje. "Vypadá to děsivě, ale už jsem si zvykl. Nosím v rukavici speciální chránič a prst zabolí jen při přímém zásahu." Poslední týdny před olympiádou ho trápilo i nachlazení. "Trochu víc jsem kašlal, ale na lehnutí do postele to nebylo," nedělá si těžkou hlavu.
Čeští hokejisté patří v Turíně k favoritům, ale Jágr si uvědomuje ošidnost takové role. "Třeba úvodní zápasy s Němci a Švýcary by měly být na rozehrání, ale proti houževnatě bránícím soupeřům to nebude vůbec snadné. K tomu aklimatizace po bleskovém přesunu z Ameriky a taky hra na širším kluzišti bude trochu nezvyk, ale pro všechna favorizovaná mužstva budou podmínky vlastně stejné, protože ty nejlepší celky budou mít rovněž hodně hráčů z NHL."
Skupina na vyladění
Protože není žádný čas na společnou přípravu, bude pět zápasů ve skupině sloužit i k vyladění mužstva tak, aby zvládlo klíčové čtvrtfinále. "Při hektickém programu sezóny jsem zatím neměl moc času myslet na olympiádu, ale dopředu stejně není co řešit. Musíme přijet v co nejlepší formě a dát tým za pár dnů dohromady. Sestava je složena z hodně zkušených hráčů, ale nechybí ani dravé mládí, ten mix by měl zafungovat," soudí Jágr.
Závažnou otázkou zůstává, kdo nastoupí vedle Jágra. "Není to snadné se mnou hrát, ale na druhé straně v mužstvu jsou hráči, s nimiž si na ledě určitě vyhovím," soudí Jágr. Sám na sebe se nechce příliš soustředit, aby nepodlehl křečovitosti. "Patřím mezi starší hráče, takže bych z toho neměl bláznit. Olympiáda je výjimečná nejen svým čtyřletým cyklem, ale i tím, že se kvůli ní už potřetí za sebou zastavuje NHL."
Radost i smutek patří k hokeji
Jágr u toho od roku 1998 ani jednou nechyběl, Turín je pro něho již třetí olympijskou zastávkou. Zažil na zimních hrách životní úspěch, ale i veliké zklamání. "V hlavě mám vzpomínku na zlaté tažení z Nagana, kde to připomínalo krásný sen. Měli jsme tam skvělý tým a vyšlo to. Nezapomínám ale ani na to veliké prázdno po čtvrtfinálové prohře v Salt Lake City, kde přišel konec děsně rychle. V týmu pro Turín jsou také další hráči, co tam u toho tehdy byli, takže na oba pocity si dobře pamatují."
Radost i smutek podle něho patří k hokeji, jen při tom prvním má člověk příjemnější pocit po těle a Jágr by se vůbec nebránil tomu, zopakovat si ho. "Touha po úspěchu mě ještě určitě neopustila." Myšlenku, že by Turín mohl být jeho posledním reprezentačním vystoupením, vůbec neřeší. "Nechci se dívat moc dopředu, teď přede mnou stojí výzva uspět na olympiádě."
