Článek
Slavnostní zahájení začalo v okamžiku, kdy bývalý italský gymnasta Jury Chechi oblečený do ďábelsky červeného oblečku udeřil obrovským kladivem do zlaté kovadliny. V ten okamžik začaly ze všech koutů hlavní plochy plát plameny symbolizující průmyslovou tradici Turína.
Svým způsobem pekelná podívaná pokračovala vystoupením stovky rudě oděných tanečníků, kteří se sjeli uprostřed plochy a vytvořili obraz tlukoucího srdce. Jeho puls uťal až jeden z bruslařů, kteří se vyrojili z obou stran plochy, a z jejichž helem plál oheň.
Další část už pokračovala v poklidnějším rytmu za zvuků jihotyrolských trubačů a tance párů v krojích alpských zemí. Nechyběl ani pozdrav zimě ve stylu tanečníků v podobě sněhových koulí. Sněhová koule je ostatně i jedním z maskotů her v Turíně.
Za doprovodu hudby ze slavného filmu Amarcord poté vkráčelo na plochu čtyřiadvacet bíle oděných sportovních osobností Itálie doprovázených ladným krokem doprovázela modelka Carla Bruniová s italskou vlajkou v náruči. Tu předala jednomu z italských karabiniérů, jenž s dalšími kolegy s pečlivou důstojností vytahoval vlajku pořadatelské země na špičku stožáru. Národní hymnu zazpívala v dojemném podání devítiletá holčička, zničehonic se vynořivší uprostřed pódia.
Parádní skokan
Nejúchvatnější podívanou úvodní show ale byla následující synchronizace 314 dobrovolníků, kteří vytvořili barevnou postavu skokana na lyžích. Na podobné obrazce jsou už zvyklí fanoušci na celém světě při bezpočtu slavnostních akcích, ostatně i naši pamětníci proslulých spartakiád.
Jenže Italové si připravili něco speciálního - iluzi přípravy a provedeného skoku obřího lyžaře. Nejprve divákům zamával a od úst mu dokonce šla pára. Pak postupně jakoby sjížděl k odrazové hraně, a odrazil se ke skoku. V tu chvíli stadion potemněl a tělo skokana zářilo jen světly čelových lamp, které tanečníci měli na hlavách. Poté se stadión opět rozsvítil a skokan dopadl v elegantním telemarku. Úžasné.
Česká výprava jako sedmnáctá
Při zahájení pochopitelně nemohla chybět symbolika olympijských kruhů. Nejprve se taneční skupina shromáždila před čtveřicí vysokých sloupů a část z nich byla vytahována na posuvných rampách, které tvořily tři obří kruhy. K nim vystoupaly další dva, bíle ozářené rampy se přetočily do vertikální polohy, a obarvily se podle barev jednotlivých kontinentů. Symbolickou bránou pod kruhy pak na plochu stadionu přicházely jednotlivé výpravy účastníků.
První se tradičně představili Řekové, kteří dali světu olympijské hry. Česká výprava přišla na řadu jako sedmnáctá. Vedla ji rychlobruslařka Martina Sáblíková, nesoucí národní vlajku. Defilé rekordních 80 zemí nakonec uzavřela ekipa sportovců pořádající země.
Herzigová jako Venuše
Druhá část olympijské slavnosti představila italskou historii, včetně citací z Danteho Božské komedie nebo výjev slavného Botticelliho obrazu "Zrození Venuše". Onu Venuši vystupující z lastury ztvárnila česká topmodelka Eva Herzigová. Představení italské historie postupně spělo až k současnosti, přičemž nemohly chybět proslulé italské motocykly a dokonce ani monopost formule 1 slavné automobilky Ferrari, jenž pilotoval testovací jezdec stáje Luca Badoer.
Olympijský slib složil za sportovce nejlepší slalomář letošní sezóny Giorgio Rocca, ale daleko větší pocty se dočkala lyžařka Stefania Belmondová. Ta nakonec dostala přednost před Albertem Tombou a zapálila olympijský oheň. Program pak uzavřel další symbol Itálie - tenor Luciano Pavarotti.
