Článek
"Slečna, která má náš tým na starosti, byla hodně unavená. Říkala, že už ten den absolvovala trasu třikrát. Poprosila, jestli bychom nejeli. Tak jsem to vzal," smál se vyhlášený šprýmař Salfický. Do centra Turína si však netroufl. "Před městem si za volant sedla, aby se propletla těmi uličkami," vykládal.
Na oba čekaly velké trable s akreditací. Protože nebyli zaneseni v počítačovém systému organizačního výboru, dostali se do vesnice až po hodině dohadování jen na cestovní pasy.
"A ráno nám řekli, ať vesnici opustíme. Všechno se vyřídilo, ale na sobotní trénink jsme museli dojet autem," vylíčil těžký příběh prvních čtyřiadvaceti olympijských hodin gólman. A to ještě bral páteční pozdní přílet kvůli mlze i následné hodinové hledání zavazadel na letišti v Miláně jako nezbytnou součást olympijského dopravního shonu.
