Hlavní obsah

Olympijská naděje Sudová: Nejsem člověk, který by se moc nervoval

Přesně za 39 dní se rozhoří ve Vancouveru oheň XXI. zimních olympijských her. A v pondělí pokračuje desetidílný seriál deníku Právo a serveru Sport.cz, v němž se každý týden představí jedna z českých medailových nadějí. V pátém dílu přinášíme obsáhlý rozhovor a portrét lyžařky v jízdě na boulích Nikoly Sudové.

Foto: Kentaura

Boulařka Nikola Sudová

Článek

Můžete ve Vancouveru napodobit příběh Aleše Valenty ze Salt Lake City tím, že vytáhnete obtížný skok, dvojnou helikoptéru? V závodě jste ji dosud nepředvedla...

Je to něco jiného, Aleš svůj skok mohl trénovat tak, aby ho nikdo neviděl, sklon můstku je stejný v létě i v zimě, jde jen o odraz a dopad. U nás nejde jen o skok, ale o další věci, musím ho trénovat na různých místech, boule vypadají pokaždé jinak. Většina holek ví, že ho zkouším a trénuju, trať se staví tam, kde se domluví víc lidí, nemůžu si dovolit ten skok trénovat někde schovaná.

Nemůže se stát, že by si skok odbyl premiéru až ve Vancouveru?

I kdybych ho nechtěla předvést na olympiádě, bylo by dobré ho skočit na nějakém svěťáku. Skok je dost náročný, je tam rychlá rotace, člověk se musí orientovat. Nestálo by za to, abych riskovala a udělala si něco s kolenem.

Nikola SUDOVÁ
Narozena: 17. 3. 1982 Bydliště: Jablonec n/N Stav: svobodná Největší úspěchy: vicemistryně světa 2005, bronzová z MS 2009, druhá v SP 2007/2008, juniorská mistryně světa 1997 v kombinaci Účast na OH: Salt Lake City 2002 – 19., Turín 2006 – 6.

Co všechno bude rozhodovat o tom, zda v olympijském závodě nový skok zkusíte?

Spousta aspektů. Olympiáda je spíš závod o hlavě než o fyzické připravenosti, tam nás je zhruba patnáct na podobné úrovni. Jestli dvojnou helikoptéru skočím, tak to bude ve finále. Když pojedu na začátku startovního pole, můžu riskovat. Když ale na konci a uvidím, že holky neriskovaly, tak třeba nebudu ani já. Pak je to taktika.

Řada sportovců využívá před významnými závody psychologa, vás to nenapadlo?

Nejsem nervák, potřebuju spíš lidi, kteří mě poslouchají, poradí, odvedou od myšlenek, co se může stát. Takové v týmu mám.

Dokážete odhadnout, kolikrát v tréninku jste už dvojnou helikoptéru zkusila?

Na sněhu jich jdu pět až šest denně, ono je to náročné na hlavu, člověk se musí soustředit na odraz, dopad i pozici, navíc to chodím po tréninku, člověk je po celých jízdách trochu vysílený. A do vody jsem to zkoušela tolikrát, že bych to nespočítala.

Stále ji skáčete jen vy a Američanka Roarková?

Michelle ji zkusila už dvakrát v minulé sezóně, ale teď ji netrénovala aspoň do té doby, než jsem s tím začala já. Některé holky zkoušejí vrut, jiné loop, v podstatě nové skoky, ale letos s nimi začaly a nový skok, aby ho člověk byl schopen skočit kdykoliv, je otázkou dvou nebo tří sezón. Já dvojnou helikoptéru trénuju dva roky, jsem trochu dál. Ony budou ve větším presu než já.

Cítíte se v podobné pozici jako před olympiádou v Turíně? I tehdy jste měla medaili z mistrovství světa z minulé zimy, byla jednou z favoritek...

Člověk je trochu zkušenější, i je na mě větší tlak, ale naštěstí nejsem člověk, který by se tím extra nervoval. Mám tam stejné soupeřky i pravidla jak na jiném závodě, rozdíl je jen v hlavě. Snad to na mě nedolehne.

OČIMA TRENÉRA RADKA HEROTA
Nechci, aby všude lítala
„Na to, že Nikolu před začátkem sezóny skolila nemoc, zvládla úvod Světového poháru dobře, i když druhý den už bylo znát, že jí chyběla síla, neudýchala to, po Novém roce by to mělo být ještě lepší. Bylo vidět, že ostatní holky jsou vyježděné, nedělají chyby, Američanky a Kanaďanky teď musejí jezdit naplno, protože ještě nemají jistou nominaci na olympiádu, tak jsem zvědavý, jestli jim nedojdou síly. Nikola má nové lyže, ty jsme teď měli i na umělém sněhu, tak už je máme ozkoušené na všem a jezdí dobře. Další závody jsou v Calgary, tamní kopec neznáme, ale když to půjde, chtěli bychom brzy zkusit i dvojnou helikoptéru. Bylo by dobré, kdyby Nikola zajela před olympiádou aspoň jeden dobrý výsledek, aby získala klid. Tenhle závod je specifický, zamává s každým, záleží, jak to kdo s pomocí okolí dokáže vstřebat, ale ona má už dostatek zkušeností, je o čtyři roky starší než v Turíně. Navíc má kolem sebe tým, co ji podporuje, před olympiádou chceme, aby se odreagovala, bude bydlet i mimo vesnici, aby jí to připadalo jako normální svěťák. Je hyperaktivní, nechci, aby všude lítala, takhle bude mít svůj program a svoje jídlo, na jaké je zvyklá. Dalším důvodem, proč budeme mimo vesnici, je jednodušší doprava na sjezdovku.“

Tehdy jste byla naštvaná na rozhodčí, posunulo se hodnocení akrobatického lyžování směrem k větší spravedlnosti?

Je to mladý sport, rok co rok jsou rozhodčí víc školeni, snad by se takové změny neměly stávat a bude to ještě spravedlivější.

Ke konci minulé sezóny vás trápilo koleno, dáváte na něj teď větší pozor?

Trochu pobolívají, ale asi to je normální v tomhle věku. Člověk má trochu strach, když je ta olympiáda, aby se něco nezanedbalo. Když mě něco začíná píchat, radši odjedu na vyšetření, byla jsem na magnetické rezonanci, nic vážného tam nebylo, kolena drží.

Říkáte, že je to normální, ale je vám teprve 27 let. Kolena u boulí asi trpí nejvíc...

Kolena a záda. Kolena bolí víc ze skoků, ne z boulí, ale z rotací. Spousta holek prodělala operace.

Dá se v boulích postavit trať tak, aby zvýhodnila domácí závodníky?

Asi ne. Trať se staví vždycky na základě sněhu, sklonu a podmínek, máme trénink dva až tři dny předem, a když do toho pustíte sedmdesát lidí, zase se trať změní. Když je nový sníh, boule jsou hluboké, když ledovka, stane se, že boule nevydrží a posunou se.

Vysmáté sestry si na kopci ještě někdy spletou
Sesterské spříznění Nikola a Šárka Sudovy nezapřou. Obě jsou samý úsměv, nosí podobný účes. „Přesto jsme každá jiná,“ tvrdí Nikola, v boulařském světě úspěšnější z dvojice.„Každá máme jiné kvality. Já jsem lepší ve sportu, Šárka zase vyniká v jiných věcech, ráda a dobře píše a dělá keramiku, je spíš umělecky založený člověk,“ charakterizuje dvojnásobná medailistka z mistrovství světa svoji o tři roky mladší sestru. „Já jsem spíš realistka, co se týče mě a keramiky, psaní nebo kreslení, na to nejsem vůbec. Nemám trpělivost,“ přiznává.Navzájem se znají dokonale. Kromě toho, že vedle sebe vyrůstaly, objíždějí spolu seriál závodů. „Těch dnů, co strávíme spolu, je určitě víc než od sebe,“ připouští Nikola. Šárka v posledních letech měla trable s kolenem, nyní už se ale na startu závodů Světového poháru opět objevují společně. A mnohé tím zmatou. „V civilu si nás nepletou, ale na kopci, jak mají všichni závodníci stejné oblečení, občas se to stane,“ říká starší ze sester.„Hlavně na začátku sezóny se všichni zdravíme a někdo mi po chvíli řekne: ,Ale já už s tebou mluvila, ne?‘ Tak odpovím, že ne, že to byla Šárka,“ směje se Nikola. „Jak má člověk helmu, brýle i podobný hlas, občas mi řeknou ,Ahoj, Šárko‘ a naopak,“ dodává.Šárce Sudové by určitě nevadilo, kdyby si je někdo spletl i ve Vancouveru, o olympijskou nominaci je ještě čeká tuhý boj.

Odsunula jste v olympijské sezóně i pedagogické studium?

Mám v plánu letos ukončit chození do školy tak, aby mi chyběla jen státnice a diplomová práce.

Ale říkala jste, že do školství se vám nechce.

To není systémem školství, spíš přístupem lidí. Většina si myslí, že učitel má vychovávat děti, což není můj názor. Za mých let když dítě přineslo domů poznámku, tak to ještě doma schytalo. Dnes dítě přinese domů poznámku, a rodič než by zjišťoval, jak to je, podá stížnost na učitele. A bohužel děti vědí, že si to můžou dovolit, a pak tam je učitel pro srandu.

Reklama