Článek
Usilovný trénink běžců na lyžích s němým úžasem sledovaly hlavně sluncem zalité horské štíty tyčící se nad střediskem, hned vedle zívaly nudou do kopce zakousnuté skokanské můstky. Whistler se zkrátka zkraje týdne tvářil, jako by snaha pořadatelů o nejnavštěvovanější zimní olympijské hry v historii byla jen utopickou vizí.
I na drobné přehmaty byl ještě prostor, především v dopravě. Řidič našeho ranního busu například váhal tak dlouho se zařazením do jednoho z dvou pruhů, až smetl metrový výstražný kužel rozdělující silnici i se světelným návěstidlem. Kolegové novináři pro změnu sami naváděli svého řidiče na spektakulární most Lion’s gate, který je klíčový pro cestu do Whistleru a střediska Cypress Mountain, kde čeká boj o medaile snowboardisty a akrobatické lyžaře. Řidička jiného busu dokonce hledala hlavní spojku při příjezdu z hor tak dlouho, až raději zastavila a zavolala lépe informovaného přítele na telefonu...
K doladění ale zbývalo málo a organizace jela naplno, i když bylo pořadatelů viditelně víc než těch, na něž byla jejich péče namířena. Za pár desítek hodin, až zaplane nad Vancouverem oheň XXI. zimních her, ale přestane pověstné ticho před bouří platit definitivně.
