Hlavní obsah

Lyžařka Záhrobská před OH: K medaili z Vancouveru se vůbec neupínám

PRAHA

Přesně za 60 dní se rozhoří ve Vancouveru oheň XXI. zimních olympijských her. V desetidílném seriálu deníku Právo a serveru Sport.cz se každý týden představí jedna z českých medailových nadějí. Ve třetím dílu přinášíme obsáhlý rozhovor a portrét lyžařky Šárky Záhrobské.

Foto: Alessandro Trovati, ČTK/AP

Šárka Záhrobská oslavuje vítězství ve slalomu SP v Aspenu.

Článek

Jsou pro vás blížící se zimní olympijské hry hlavním tématem i v předvánočním čase?

Samozřejmě olympiádu řešíme, spíš ale po organizační stránce. Kdy pojedeme, kde budeme trénovat, nákup letenek, půjčení auta. Co se týče vlastních her, tak teď upřímně nevím, kdy přesně jedu první závod. Čeká nás ještě velmi náročný program ve Světovém poháru, který se kvůli olympiádě odehraje prakticky celý před startem her. Proto o Vancouveru až tolik nepřemýšlím. To přijde až začátkem února.

Takže datum 26. února, kdy se pojede slalom, v kalendáři červeně zatržené nemáte?

Ne, to ne. (smích)

Platí, že vynecháte úvodní kombinaci a soustředíte se na druhou polovinu programu?

Původně jsem o kombinaci neuvažovala a chtěla přijet do Vancouveru později. Před třemi týdny jsme ale plány přehodnotili, pojedu kombinaci, obří slalom i slalom.

Bydlet budete jako na olympiádě v Turíně v soukromí? Nebo si užijete atmosféru olympijské vesnice?

Jen částečně. Týden před olympiádou budeme trénovat v Nakisce u Calgary, pak přeletíme do Vancouveru na kombinaci. Poté se vrátíme do Calgary, protože do dalšího závodu bude deset dní a nevíme, jaké budou ve Whistleru podmínky na trénink. Navíc se mi nechce zůstávat měsíc na jednom místě, takže přijedeme až na obří slalom a slalom.

OČIMA EXPERTKY OLGY CHARVÁTOVÉ-KŘÍŽOVÉ
„Na úspěchu ve sjezdovém lyžování má pokaždé podíl velká dávka štěstí, to ale nic nemění na tom, že Šárka pojede do Vancouveru jako jedna z největších slalomových favoritek. Je stabilní součástí světové špičky a nemůže mít jiný cíl než bojovat o medaili.Za ta léta, co Šárku vídám na závodech, na ní pozoruji úžasnou vyježděnost. Umí i na těžkých svazích a ví přesně, co potřebuje. Poznáte ji podle typické jízdy, která je díky jejímu zvláštnímu držení rukou nezaměnitelná. Při práci na slalomové technice šla svou cestou a je znát rukopis jejího otce. Na každé závodnici je vidět práce týmu, zámořské lyžařky poznáte od Francouzek nebo Rakušanek. Tím, že se Šárka připravovala sama, tak je i svým stylem malinko výjimečná. A vedle techniky je navíc její obrovskou zbraní psychická odolnost.Ve Vancouveru bude útočit na medaili asi jen ve slalomu, prosadit se v rychlostních disciplínách je těžké. Je škoda, že v mládí neměla možnost přirozeně trénovat super-G nebo sjezd. Ve starším věku je pak obtížnější v rychlostních disciplínách uspět. Šárka je ale natolik vyzrálá, že umí zajet slušně i tam, kde nedominuje. Třeba ne na body. Ale pro kombinaci by to mohlo stačit.“
Olga Charvátová-Křížová je bývalá lyžařka, na OH v Sarajevu 1984 získala bronz ve sjezdu.

Na sjezdovkách ve Whistleru jste ještě nejela, máte o nich nějaké informace?

Říká se, že jsou technické, ne extrémně těžké, jako třeba při posledním MS ve Val d’Isére. V mých hlavních disciplínách ale není znalost tratě až tak důležitá, profil musí mít najetý hlavně závodníci, kteří se soustředí na sjezd a super-G.

V severoamerickém Aspenu jste získala obě dosavadní vítězství ve Světovém poháru. Máte recept na aklimatizaci, že se vám za oceánem tak daří?

Cesta za Atlantik je v tomto ohledu náročná. Úplně vás to otočí. Je to samozřejmě individuální, někdo to snáší lépe, jiný hůře. Já jsem někde uprostřed a například loni mi před Aspenem nebylo vůbec dobře. Nejlepší recept je být na místě s dostatečným předstihem. Říká se, že hodina rozdílu je zhruba jeden den aklimatizace. Proto jedeme už 3. února.

Budete mít ve Vancouveru celý tým?

Doufám, že vše vyjde a budu mít s sebou tři lidi, trenéra Antonína Stracha, servismana Miloše Machytku a fyzioterapeutku Ditu Schönfeldovou.

Můžete srovnat vaše týmové zázemí s ostatními soupeřkami?

Třeba Finka Poutiainenová, Slovenka Zuzulová nebo Slovinka Mazeová mají také kolem tří lidí. Nejezdím v žádném luxusu, ale necítím se ani nijak zanedbaná. Mám naprosto srovnatelné podmínky, i když Rakušané, Francouzi, Němci či Italové mají takové menší továrničky.

ŠÁRKA ZÁHROBSKÁ - sjezdové lyžování
Narozena: 11. 2. 1985
Bydliště: Praha
Stav: svobodná
Největší úspěchy: mistryně světa ve slalomu 2007, stříbro ze slalomu na MS 2009, bronz ze slalomu na MS 2005 * Účast na OH: 2006 – Turín: kombinace – 19., super-G – 27., slalom – 13., obří slalom – nedokončila 2. kolo.

Nemrzí vás někdy, že nefungujete také v týmu s dalšími závodnicemi?

Ono to má výhody i nevýhody. Určitě je dobré, když se můžete s někým vzájemně podpořit, máte srovnání z tréninku. Na druhou stranu tam musí být velká rivalita a asi není vždy jednoduché v kolektivu vyjít. Já nejsem týmový hráč a samotnou by mě zajímalo, jak bych to zvládala...

V době her vám bude pětadvacet let. Berete Vancouver jako vrchol kariéry?

Mám spoustu rezerv, necítím se být na hranici možností. To mě na sportu baví, že člověk stále hledá nové limity. Pravda je, že při pohledu na startovní listinu nepatřím mezi nejmladší. Jsem ve Světovém poháru osm let, to je dlouhá doba a čas se krátí. Nechci jezdit déle než do devětadvaceti, třiceti. A chtěla bych skončit s pocitem, že jsem strávila určité období života něčím, co mě bavilo, a že jsem tomu dala všechno. Pak budu moci tu kapitolu uzavřít.

Poslední českou olympijskou medaili v alpském lyžování získala Olga CharvátováKřížová v roce 1984 v Sarajevu, kdy jste ještě nebyla na světě. Bylo by příjemné to čekání ukončit…

Já takhle nepřemýšlím. Samozřejmě by to byl ohromný úspěch. Ale je to jen sport, který je mým koníčkem, a mám to štěstí, že mě i živí. Musí to ale být zábava, ne stres. Neupínám se k tomu, a když odjedu bez medaile, tak nebudu nešťastná.

V průběžném pořadí slalomu Světového poháru jste na druhém místě, vklíněná mezi sestry Rieschovy. Lze z pořadí něco vyvozovat směrem k olympiádě?

Jednodušší by asi bylo uvažovat o malém glóbu. Maria a Susanne Rieschovy určitě do pořadí promluví, stejně jako Marlies Schildová nebo Tanja Poutiainenová. Olympijský závod je ale podnik o pouhých dvou kolech. Bude záležet, komu to ten den sedne. Překvapit může kdokoliv.

Nijak nestrádám, že už za mnou táta nestojí
Dvaadvacet let vedl Petr Záhrobský dceru Šárku. Ve dvou letech ji v Krkonoších poprvé postavil na lyže a začal rozvíjet její talent, který mladá závodnice v průběhu let přetavila v titul juniorské i seniorské mistryně světa. Na světových šampionátech navíc získala i stříbro a bronz. Letos na jaře se cesty rodinného tandemu rozdělily. Otec a trenér v jedné osobě se začal naplno věnovat synovi Petrovi, Šárka se vydala vlastní cestou.
A v polovině první sezóny bez otcovského dohledu si nemůže stěžovat. Stejně jako loni vyhrála slalom Světového poháru v Aspenu, v bitvě o malý glóbus drží mezi elitními slalomářkami druhou příčku. „Tím, že za sebou tátu nemám, nijak nestrádám. Naopak to cítím jako novou energii, je to pro mě výzva. Zkouším to svým způsobem a jinak. Za ten půlrok jsem ani jednou nezalitovala, že jsem něco udělala špatně, že by mi něco chybělo nebo že by s tátou něco bylo lepší. Jsem naprosto spokojená,“ říká čtyřiadvacetiletá specialistka na točivé disciplíny.
O organizaci minitýmu se stará kondiční trenér Antonín Strach a Záhrobská se může bez obav soustředit na lyžování. „Zpočátku možná nějaké starosti byly, ale role jsou jasně rozdělené,“ pochvaluje si fungování týmu.
Sezónu, okořeněnou svátkem pod pěti kruhy, prý Záhrobská se svým okolím nijak speciálně nepojala. „Příprava probíhá standardně. Kostra tréninku je pořád stejná, osvědčila se v minulých letech a není důvod něco zásadního měnit,“ podotýká.

Reklama