Článek
Nagano, Salt Lake City, Turín... Není vám trochu líto, že teď přichází první olympiáda, na které nebudete závodit?
Lítost je pro člověka, který se nudí. A já se ani teď rozhodně nenudím. Po dvanácti letech sice budu chybět, ale mám výhodu, že jsem kariéru neukončil loni, ale již v roce 2007.
Vychutnáte si olympiádu?
Určitě. Měl jsem možnost do Vancouveru letět, ale všechny pracovní nabídky jsem odmítl a budu olympiádu sledovat u televize.
Pokud jde o české reprezentanty, prý jste velký optimista.
To jsem! Trošku mě nahlodalo zranění Nikoly Sudové, přesto věřím, že sedm medailí pro českou výpravu je reálných. Největší šance na zlato mají Lukáš Bauer a Martina Sáblíková. Podle mě k němu může klidně ‚ulítnout‘ také snowboardistka Šárka Pančochová, která už dokázala vyhrát závod Světového poháru.
Boulařka Sudová teď prožívá téměř stejný příběh jako vy před svojí poslední olympiádou v Turíně. Zranění, boj o čas a nejistota, zda bude v klíčovém závodě alespoň trochu fit...
Paralela tu určitě je. Já se zranil dvanáct dnů před závodem, Nikola má více času. Pro mě tehdy bohužel přišla olympiáda příliš brzy - týden po ní už jsem byl zase druhý a ani v dalším závodě Světového poháru na pódiu nechyběl. Zranění je ale vždy obrovský problém, ve kterémkoliv stadiu přípravy. Proto nemám rád formulaci, že přišlo v nesprávnou chvíli.
Má vůbec Sudová ještě reálnou šanci?
Z vlastní zkušenosti vím, že kolenní vazy v případě zranění hrozně bolí. Na druhou stranu - já ani na jedné ze tří olympiád také nebyl zdravý. Proto opravdu věřím, že Nikola má velkou šanci zajet závod důstojně. Bude se soustředit na své zranění a akrobatické prvky, které má zažité, vyplynou z jejího těla.
Takže může mít i medaili?
Proč ne? Znám areál, kde se pojede. Často tam panuje příšerné počasí, prší nebo sněží. Na šestnáctičlenné finále Nikola dál má, v takové slotě pak může klidně deset závodnic vyhořet a pro těch šest zbývajících zůstane všechno otevřené...
Sportovní národ určitě strhne hokejový turnaj.
Věřím, že Češi si spolu s domácí Kanadou zahrají finále. A v něm se může stát cokoliv!
Které další sporty kromě „svého“ akrobatického lyžování budete nejvíc sledovat?
Lyžování, hokej a teď i krasobruslení, jemuž se začala věnovat moje dcera Amélie.
Jak jí to jde?
Je jí pět, takže úměrně věku. Nikdy jsem nebyl vyznavačem vítězství za každou cenu. Bylo pro mě podstatné, abych si skoků užíval a byl s nimi spokojený. A přál bych si, aby podobný přístup měly i moje děti.
Ještě si někdy skočíte?
Ve Štítech v létě do vody klidně, při exhibici jsem si trojné salto se dvěma vruty skočil ještě loni. Na sněhu je to ovšem horší, to už bych si bez tréninku netroufl. Přece jenom ta má záda, mám dvě vyhřezlé plotýnky...
